Hody, hody čeština

Velikonoce. Velký pátek. Jidáš. Pokud tápete, jak je to u všech těch velikonočních slov s velkými písmeny, nebo si třeba nejste jisti, jak se vlastně takové Velikonoce skloňují, čtěte dál.

Velikonoce a pravidla pravopisu

Jednu věc mají všechny svátky společnou. My lidé je máme vesměs rádi, ale z hlediska pravopisu a gramatiky se k nim moc hezky nechováme. Vlastně občas vezmeme pomlázku, důtky či karabáč a zmrskáme je, co se do nich vejde. Velikonoce přitom rozhodně nejsou výjimkou. Jak tedy být na nebohé svátky milejší, respektive na co si dát při psaní textů s velikonoční tematikou pozor?

Velikonoce a velká písmena

Svátky se pojí s tradicemi. A jednou z tradic, která je vlastní naprosto všem svátkům, je chybné používání velkých písmen.

Nejde přitom o nic složitého – stačí si pamatovat, že v češtině se prostě podle aktuálních pravidel pravopisu píší názvy významných dnů a svátků s velkými počátečními písmeny. I takové Velikonoce (jakožto nejvýznamnější křesťanské svátky) tedy mají mít na začátku velké V.

Jiný případ však představují slova, která jsou od podstatného jména Velikonoce odvozená (např. přídavné jméno velikonoční či příslovce velikonočně). Ta už neoznačují přímo daný svátek, a tak se v českém jazyce píší s malým počátečním písmenem.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, v určitých kontextech se slovo VELIKONOČNÍ může psát i s prvním písmenem velkým. Je tomu tak v případě víceslovného pojmenování nějakého významného dne – viz např. Velikonoční pondělí.

Všimněme si, že velké je v tomto případě pouze počáteční písmeno prvního slova. A mysleme i na to, že když u víceslovného pojmenování svátku přehodíme slovosled, velké písmeno se přesune zase na začátek fráze (správně je tedy buď Velikonoční pondělí, anebo Pondělí velikonoční; pravopisně v pořádku je Boží hod velikonoční i Hod boží velikonoční).

Totéž samozřejmě platí i pro názvy dalších dnů tzv. velikonočního týdne. U všech následujících slovních spojení se zkrátka píše první písmeno velké, přičemž je možné používat i obrácený slovosled (a i v takovém případě je první písmeno celého slovního spojení velké):

• Květná neděle (Neděle květná)
• Modré pondělí (popř. též Žluté pondělí)
• Šedivé úterý
• Škaredá středa (nebo také Sazometná středa, Smetná středa či Černá středa)
• Zelený čtvrtek
• Velký pátek
• Bílá sobota
• Boží hod velikonoční (příp. taky Velikonoční neděle)
• Velikonoční pondělí (též Červené pondělí)

Velká písmena mohou být zrádná (sic!) i v případě slova JIDÁŠ. To se totiž může ve spisovné češtině vyskytovat s prvním písmenem malým i velkým. Kdy se rozhodnout pro kterou variantu?

Když slovo Jidáš použijeme jako vlastní jméno (mluvíme třeba o Jidáši Iškariotském, tedy biblickém apoštolovi, který zradil Krista), musíme pochopitelně napsat velké J.

V češtině se však slovo jidáš ustálilo i jako obecné označení zrádce a také může jít o název tradičního velikonočního pečiva (které svým tvarem připomíná oprátku, na níž se Jidáš oběsil). V obou zmíněných případech je třeba psát počáteční písmeno malé.

Velikonoce a skloňování

Kromě velkých písmen dělá tvůrcům velikonočních texů potíže i skloňování samotného podstatného jména Velikonoce. Řadě lidí není jasná zejména podoba sedmého pádu – říká se správně s Velikonocemi, nebo s Velikonoci? Je to snadné. Obojí je spisovné.

Je totiž třeba počítat s tím, že máme co do činění s podstatným jménem pomnožným (tj. takovým, které má v našem jazyce vždy tvar množného čísla – podobně jsou na tom třeba slova prázdniny, šaty či Vánoce). Při skloňování tak výraz Velikonoce pracuje pouze s koncovkami množného čísla. A kolísá přitom mezi vzory růže a stroj.

Jeho kompletní skloňování tak vypadá takhle:

• 1. pád: Velikonoce
• 2. pád: Velikonoc
• 3. pád: Velikonocům
• 4. pád: Velikonoce
• 5. pád: Velikonoce
• 6. pád: Velikonocích
• 7. pád: Velikonocemi/Velikonoci

Tak hezké Velikonoce bez zbytečného násilí na pravopise a gramatice!

P. S.: Víte, co vlastně znamená to staré známé HODY, HODY DO PROVODY? Slovo PROVODA tady označuje první neděli po Velikonocích, přičemž dříve se Velikonoce slavily osm dnů (od Hodu božího až do následující Provodní neděle). Všechny ty hody a hody zkrátka měly trvat až do provody. Dnes už však tohle slovo známe víceméně jen z oblíbené velikonoční koledy, a tak jde pro většinu z nás o pouhé citoslovce. V rámci pravidel pravopisu se už tak toleruje i tvar s předložkou dohromady (doprovody). Více informací o tom všem si můžete přečíst v článku Hany Konečné z časopisu Naše řeč, který nese název Hody, hody doprovody, či do provody?