Postesknutí korektorovo aneb Jak se podílím na pustošení češtiny

Blog

V pozici korektora je mým úkolem opravit v cizích textech chyby. Řídím se přitom pravidly pravopisu a zavedenými gramatickými, stylistickými či typografickými normami. Jenže občas mi do toho všeho hodí vidle něčí ego, pocit či marketing.

Ve své korektorské praxi se zkrátka tu a tam setkávám s tím, že autor původního textu smete navrženou jazykovou opravu ze stolu z poněkud bizarního důvodu. Vezme sice na vědomí pravopisné pravidlo, etymologii daného slova či jiný můj argument, ale v konečném rozhodování u něj převáží něco jiného.

Něco jako:

Aha, on se tam píše ypsilon. Ale to měkké je tam hezčí, tak ho tam necháme, ju?

To jsem si trošku zapřeháněl, ale…

Na následujících řádcích si můžete přečíst pár podobných příkladů, s nimiž jsem se osobně setkal. Na své zákazníky si tím nestěžuju. Ti mají samozřejmě poslední slovo – když se jim některá má oprava nelíbí, samozřejmě ji mohou ignorovat. Korektury vždycky odevzdávám s tím, že jde jen o návrhy změn, jejichž přijetí/odmítnutí záleží na klientovi.

Některé argumenty jsou ale zábavné a bizarní, a tak by byla škoda se o ně s vámi nepodělit. A kromě toho jde o zajímavé a možná trochu podceňované směry, jimiž se ubírá vývoj češtiny. Kdo ví – možná se nějaký takový bizarní argument časem prosadí a stane se hybatelem našich jazykových pravidel.

Hrad jako značka

Při opravování chyb v textu, který měl přimět turisty, aby navštívili jeden český kraj, jsem narazil na následující větu: Zavítejte na Hrad Jakubštejn. (Jméno hradu jsem tady pro jistotu pozměnil.)

Mé korektorské oko okamžitě zpozornělo a doporučilo mi změnit písmenko H ve slově hrad z velkého na malé. Pravidla pravopisu totiž říkají, že „v názvech tvořených spojením podstatného jména hrad/zámek/rozhledna a vlastního jména se výrazy hrad, zámekrozhledna píšou s malým písmenem“. Správně by se tedy mělo psát hrad Jakubštejn, stejně jako třeba zámek Hluboká či hrad Karlštejn.

Hrad
V názvech tvořených spojením podstatného jména hrad s vlastním jménem se výraz hrad píše s malým h.

Jenže můj návrh opravy překvapivě nebyl vyslyšen. Zákazník (vedení daného kraje) sice uznal, že z hlediska češtiny by mělo být ve slově hrad malé počáteční písmeno, ale převážil u něj jiný argument: „Slovní spojení ‚Hrad Jakubštejn‘ hodláme do budoucna pojímat jako značku, takže tam budeme psát velké H.“

Jako fakt? Ok.

Název budovy už je na letáčcích

Podobně tomu bylo i v případě jedné kulturní instituce, která má hezky pojmenované své sídlo. Skutečný název není podstatný, a tak řekněme, že svou budovu tahle společnost označuje třeba jako dům U Jakuba.

Podle pravidel by se mělo slovo dům psát opět s malým počátečním písmenem. Jenže v jednom propagačním materiálu, který jsem opravoval, jsem narazil na velké D. Je sice pravda, že by v tomto slově mohlo být i velké počáteční písmeno, ale pouze tehdy, byla-li by daná stavba zároveň vlastním jménem té kulturní instituce. To však v tomto případě neplatilo.

Budova
I budovy mohou mít jména. Pozor ale na pravopis.

A tak jsem zase navrhl opravu. A zase jsem nebyl vyslyšen.

Důvod byl tentokrát prostý: „Už to máme blbě na tolika letáčcích, že to nebudeme měnit.“

No… Tak… Fajn.

Účetní to chce takhle

Velká písmena do třetice. Tentokrát bylo v hlavní roli jedno město – pro zachování anonymity mu zase říkejme třeba Jakubov. I v případě měst platí, že když před jejich název umístíme slovo město, napíšeme u něj první písmeno malé. Viz Internetová jazyková příručka:

„Pokud se před zeměpisné názvy umísťují výrazy obec, městys, město, statutární/hlavní město, píšou se s malým písmenem, a to bez ohledu na to, zda označují velikost správní jednotky, nebo druh právnické osoby: obec Prosečnice (požár v obci Prosečnice, starosta obce Prosečnice), městys Budišov, město Tábor, statutární město Plzeň, hlavní město Praha. Jak vyplývá z konzultací s právníky a ze zákona č. 128/2000 Sb., je název právnické osoby totožný s názvem zeměpisným. Jen ve třech případech je výraz město součástí zeměpisného názvu a pak se píše s velkým písmenem: Město Albrechtice, Město Touškov, Město Libavá.“

Jenže představitelé Jakubova měli ve svém propagačním letáčku napsáno: Vítá vás Město Jakubov. A nenechali si to vymluvit. Důvod? Jejich účetní prý striktně trvá na velkém M, a to nejen na smlouvách či úředních formulářích, ale pro jistotu všude.

Účetní
Někdy pravopis neovlivňuje korektor, ale účetní.

Co zmůže nuzný korektor a koho zajímá názor nějakého Ústavu pro jazyk český? Pravidlo číslo jedna v Jakubově zní, že paní účetní má vždycky pravdu. A když ne, platí pravidlo číslo jedna.

Dobrá, dobrá.

Dali jsme to blbě do obchodního rejstříku

Jako korektor se také velmi často potýkám se zkratkami označujícími typy právnických osob (s. r. o., a. s. apod.). U nich je to s pravidly zdánlivě snadné – od názvu společnosti se oddělují čárkou a po každé tečce u nich následuje mezera. Jenže nezřídka jsou názvy společností chybně zapsané už v obchodním rejstříku.

A co je psáno v obchodním rejstříku, to je dáno. Pravopis nepravopis. Pokud se tak společnost oficiálně pojmenovala (zápisem do obchodního rejstříku) v rozporu s jazykovými pravidly, nedá se nic dělat – v dokumentech, které jsou nějak administrativně či právně závazné, je prostě potřeba uvádět název z obchodního rejstříku, byť není jazykově košer.

Podnikání nezřídka začíná chybným zápisem do obchodního rejstříku.
Podnikání nezřídka začíná chybným zápisem do obchodního rejstříku.

Čas od času se ale setkávám s tím, že firma neústupně vyžaduje používání svého oficiálního (jazykově defektního) názvu i v neoficiálních textech. Jasně, ve smlouvě je potřeba uvést nepovedeně zapsaný název Jakub Group sro (bez čárky, teček i mezer). Ale v letáčku lákajícím návštěvníky na den otevřených dveří by to dle mého mohlo být správně. Nebo ideálně úplně bez toho s. r. o. Ale prý ne a ne a ne.

Co se dá dělat.

Tohle nikdo nepoužívá × tohle není slušné

Na závěr ještě jeden absurdní příklad, který se týká slovní zásoby. Zaznamenal jsem ho nikoliv při korekturách, ale ve své copywriterské praxi.

Jedna firma si mě najala, abych psal články na její blog. Téma mě bavilo, a tak jsem nadšeně odevzdal návrh prvního textu. Můj klient jej přijal také s nadšením, ale jednu připomínku měl. Šéfovi, který mé články schvaloval, se nelíbil spojovací výraz a tak, protože „tohle nikdo nepoužívá, je to jen taková uměle vytvořená spojka“.

Aha.

Nijak jsem na svém a tak nelpěl, a tak jsem tento spojovací výraz po konzultaci se zmíněným šéfem bez jakýchkoliv emocí nahradil spojkou takže.

Spolupráce pak probíhala k oboustranné spokojenosti několik dlouhých let. Já jsem se jako čert kříži vyhýbal spojovacímu výrazu a tak a klientovi se moje články moc líbily.

Po pár letech však dal šéf alergický na a tak výpověď a moje články začal schvalovat jeho nástupce. A ten s a tak neměl problém, ale naopak mu vadilo takže: „To se do slušného textu nehodí, zní to strašně vulgárně!“

Jo?

A tak jsem se začal jako čert kříži vyhýbat spojce takže a přešel jsem zase na ještě nedávno tabuizovaný spojovací výraz a tak.

A tak to někdy chodí. Takže až budete číst nějaký text a něco se vám v něm nebude zdát, vzpomeňte si, co všechno mohlo ovlivnit jeho vznik. Bůh ví, kdo nebo co za těmi slovy, která se vám nezdají, stojí.

8 tipů, jak pootevřít oči při autorské slepotě

Blog

Vždyť to znáte. Napíšete nějaký text, pak si ho po sobě dvacetkrát pečlivě přečtete, ale stejně je v jeho finální verzi chyba. Často za to může tzv. autorská slepota. Zákeřný jev, který se nevyhýbá ani těm nejlepším copywriterům, novinářům či spisovatelům. Pokud vás zajímá, jak téhle potvoře zatnout tipec, čtěte dál.

Autorská slepota je jako šátek přes oči, který nám znemožňuje vidět vlastní chyby.

Kde se autorská slepota bere

Při psaní k sobě skládáme písmena, která nám nabízí naše abeceda. Tady si vezmeme céčko, pověsíme nad něj háček, potom připojíme áčko a nakonec přidáme písmeno u. A máme slovo ČAU. Jenže (jak jistě uznáte) při tvorbě souvislejšího textu takhle neuvažujeme. Sledujeme totiž vyšší cíl – chceme vyjádřit nějakou myšlenku. Náš mozek se proto ze všeho nejvíc soustředí právě na ni, zatímco správnému skládání písmen v danou chvíli nepřikládá takový význam (provádí náročnější myšlenkovou operaci zvanou abstrakce). Není tak divu, že může snadno dojít k nějakému tomu překlepu, pravopisnému přešlapu či gramatické nepřesnosti.

To by ale stále nebylo to nejhorší. Autorovi, který umí plavat ve vodách češtiny, by pak mělo stačit, že si svůj text zkontroluje a případné chyby opraví. To ale právě není tak jednoduché. Své znalosti totiž chudák autor není kolikrát s to uplatnit. Při sebepečlivější kontrole totiž pořád používá tentýž mozek, který mu před chvílí pomohl daný text stvořit. A tenhle mozek si moc dobře pamatuje, jaké myšlenky měl text vyjadřovat a jaká měla být jeho jazyková struktura. Čtení si tak co nejvíce usnadňuje – automaticky doplňuje chybějící písmenka či slova, přehlíží překlepy a hrubky nahrazuje spisovnými tvary.

Spíše než text, který vidí na papíře či monitoru, si tak zkrátka autor při kontrole znovu v duchu prochází myšlenky, které vymyslel. A tomu se právě říká autorská slepota. V textu, který jsme sami napsali, prostě mnohdy nevidíme chyby.

Jak objevit chyby, které na první pohled nevidíme

Na autorskou slepotu se můžeme pokusit vyzrát celou řadou způsobů. Tady je několik z nich.

1. Dejte text někomu přečíst

Nejlepším řešením, jak se s autorskou slepotou vypořádat, je dát text přečíst profesionálnímu korektorovi. Nebo aspoň někomu, kdo dobře ovládá češtinu. Anebo kamarádovi, manželce či prarodičům. Prostě komukoliv.

Čtení
Chcete ve svém textu najít chyby? Dejte ho přečíst někomu druhému.
(ZDROJ: pixabay.com)

Pokud tuto možnost nemáte (a ve většině případů nejspíš ne), zkuste některou z následujících možností.

2. Nechte to chvíli uležet

Jak už bylo řečeno, autorská slepota spočívá v tom, že si náš mozek při kontrole stále ještě pamatuje, jak měl text vypadat. Zkuste proto vsadit na svou nedokonalou paměť a vrátit se k přečtení textu až s odstupem několika dní (nebo alespoň hodin). Mozek za tu dobu leccos zapomene, takže se můžete na text podívat jako na dílo někoho jiného.

Tato metoda je poměrně spolehlivá, ale často na ni bohužel nezbývá čas.

Naložené maso
Hezky uležet by mělo nejen maso na gril, ale i váš text.
(ZDROJ: pixabay.com)

3. Používejte (s rozmyslem) kontrolu pravopisu

Funkce kontroly pravopisu, kterou nabízí většina textových editorů, je sice vskutku nedokonalá, při autorské slepotě ale může pomoci. Projeďte si očima řádek po řádku a zamyslete se nad každým slůvkem, které vám program červeně podtrhnul. Mozek už dávno ví, že bývají často podtržena i slova, na nichž není nic špatně, a tak může být slepý i k červeným vlnovkám.

A ještě jeden tip: Pokud často používáte cizí slova, která vám textový editor opakovaně podtrhává, přidejte si je do slovníku. Jinak se vám totiž vždycky podtrhne jak chybný, tak správný tvar daného výrazu. Já jsem takhle např. opakoval překlep ve slově smartphone – v rychlosti jsem často z nějakého důvodu napsal smartophone. Ale protože se mi v počítači běžně podtrhávala i správná varianta smartphone, nevěnoval jsem pravopisné kontrole pozornost. Po přidání tohoto slova do slovníku však bylo po problému.

Přidat do slovníku (Word)
Pokud kontrola pravopisu nezná slovo, které často používáte, můžete jej přidat do slovníku. (Textový editor Word 2016)

4. Podívejte se na text v jiné formě

Vliv autorské slepoty můžete snížit i převedením textu do jiné formy. Zkuste si ho zkrátka přečíst v jiné podobě, než je ta, v níž vznikal. Nečtěte jej tedy v textovém editoru, ale vytiskněte si ho. Nebo změňte barvu, typ a velikost písma. Anebo přepněte program do režimu čtení. Vašemu mozku bude text o něco méně povědomý, takže jej bude vnímat trochu jinak.

Tiskárna
Zkuste si svůj text vytisknout. Třeba v jeho papírové verzi lépe odhalíte nějakou chybu.
(ZDROJ: pixabay.com)

5. Čtěte veeeeelmi pomalu

Když vám na správnosti textu opravdu záleží, můžete zkusit přepnout mozek do režimu elementárního skládání písmen (které, jak jsme si řekli, při psaní upozaďujeme). Daný text si zkrátka přečtěte hezky písmenko po písmenku, přičemž přemýšlejte nad každým z nich. Je to zdlouhavé, mentálně náročné a možná se vám z toho rozskočí hlava. Ale když si dáte tu práci, můžete ve svém textu vychytat spoustu much. Zejména u kratších textů se to vyplatí.

Rozložení textu na písmena
Rozložte svůj text na písmenka a čtěte hezky jedno po druhém.
(ZDROJ: pixabay.com)

6. Přečtěte si text nahlas

Pokud vám to okolnosti umožňují, zkuste si svůj text přečíst nahlas. Oproti čtení v duchu ho budete vnímat zase o něco jinak.

Čtení nahlas
Megafon si na čtení zrovna brát nemusíte. Ale prostě to zkuste jinak než jen v duchu.
(ZDROJ: pixabay.com)

7. Vžijte se do role jiného čtenáře

Tato metoda bude znít trošku šíleně, ale v dobách chrlení velkého množství textů se mi opravdu osvědčila. Spočívá v tom, že si v duchu představujete, že váš text čte někdo jiný. Ideálně nějaká známá osobnost s výrazným hlasovým projevem. Zkrátka do své hlavy pozvete třeba Homera Simpsona a představujte si, že váš text čte právě on. Se svou typickou intonací, frázováním i tempem řeči. Na vlastní text pak překvapivě pohlížíte úplně jinýma očima.

homer simpson
Je to k nevíře, ale i kreslená postavička vám může pomoci s autorskou slepotou.
(ZDROJ: pixabay.com)

8. Využijte funkci NAJÍT

Víte-li o sobě, že často děláte chyby v nějakém konkrétním jazykovém jevu, zkuste si v textu vyhledat veškerá místa, která by tím mohla být zasažena. Když třeba tápete v psaní mně/, najděte všechny výskyty obou variant a nade všemi se ještě jednou zamyslete (nebo je konzultujte s Internetovou jazykovou příručkou).

Word 2016 (funkce Najít a nahradit)
Pomocí funkce NAJÍT můžete ve svém textu zkontrolovat všechny výskyty jazykového jevu, který vám činí potíže.
(Textový editor Word 2016)

Mimochodem: nikdy také není od věci, když si takhle zkusíte vyhledat dvě mezery za sebou. Těch se totiž může do vašeho textu dostat vlivem postupných úprav překvapivě mnoho.

A co vy? Máte nějakou osvědčenou metodu, jak se vyrovnat s autorskou slepotou? Pokud ano, budu rád, když se s ní pochlubíte v komentářích pod článkem či na FB.