Dnes je tomu přesně 30 let, co jsem na světě.
Mnozí mí vrstevníci (ale i předchůdci a jistě i následovníci) považují tohle jubileum za osudový milník, po němž už jde s člověkem všechno z kopce. Ač mi to tak občas taky připadá, zkouším se takovým pocitům bránit a vidět svůj věk optimističtěji.
Na důkaz toho, že i třicátník si může dál hrát a vymýšlet nedospělé nesmysly, jsem své dojmy popsal v textu, v němž všechna slova začínají písmenem T (téhle stylistické figuře se mimochodem říká aliterace):
Třicítka: Tragédie? To tak!
Tak, třicítka. To to trvalo.
Tehdy tříletá třasořitka, trhlý třináctiletý teenager, třiadvacetiletý trémista. Tábory, taneční, texty, tohleto, támhleto.
Teď tedy třicet.
Totální tragédie? Trpká trudomyslnost? Těžké trápení, tuhé trauma, tvrdý trest?
To tak, trdla! Tepny tepou, taky trávím, tok tělních tekutin trvá. Tlím trochu. Terno! Tak tedy trubte, trubači! Tramtadadá!
Toužím tvořit! Texty, tweety, teorie. Třebaže těžkopádné trocheje, triviální triptychy, tristní traktáty.
Toužím tlachat. Třeba tupě, táhle, téměř trapně.
Toužím toho tolik testovat! Tajuplné technologie. Taoismus. Teletext. Tampere, Temešvár. Taky Tachov.
Toužím tokat tmou, tleskat tisícům talentů, třímat taktovku.
Toužím tykat tenistům, textařům, technikům. Taktéž teologům, tatérům, tchánovi.
Teatrální? Tak trochu, tipuji.
Třicítka, toť takový terminál témat. Titulek tvůrčího textu. Tvůj tajný talisman. Tak tempo, tempo, třicetiletý týpku!
Tolik toho teprve teď tropit! Tuším tuny tvoření, trochu touhy, taky trsátka, tiché túry. Trčí tu truhly, trůny, trezory, tržby. Tomboly.
Tož toto teď trpělivě trousím. Takřka trhák. Trefa. Triumf!
Takže tak.
Trvá těšení.
Tečka.
Třicátník