Tak tedy třicítka (Tragédie? To tak!)
Dnes je tomu přesně 30 let, co jsem na světě. Mnozí mí vrstevníci (ale i předchůdci a jistě i následovníci) považují tohle jubileum za osudový milník, po němž už jde s člověkem všechno z kopce. Ač mi to tak občas taky připadá, zkouším se takovým pocitům bránit a vidět svůj věk optimističtěji. Na důkaz toho, že i třicátník si může dál hrát a vymýšlet nedospělé nesmysly, jsem své dojmy popsal v textu, v němž všechna slova začínají písmenem T (téhle stylistické figuře se mimochodem říká aliterace): Třicítka: Tragédie? To tak! Tak, třicítka. To to trvalo. Tehdy tříletá třasořitka, trhlý třináctiletý teenager, třiadvacetiletý trémista. Tábory, taneční, texty, tohleto, támhleto. Teď tedy třicet. Totální tragédie? Trpká trudomyslnost? Těžké trápení, tuhé trauma, tvrdý trest? To tak, trdla! Tepny tepou, taky trávím, tok tělních…