Zvu vás na procházku, při níž navštívíme 6 nenápadných webových zákoutí. Půjde o zapadlá místa soukromých i firemních internetových stránek, kde na uživatele číhají nesrozumitelné chybové hlášky, nezáživná sdělení, popř. čirá pustina.
Jinými slovy: existuje celá řada prvků, jejichž podoba se při vzniku webu dost často neřeší. Buď totiž svůj úkol plus minus plní i bez jakéhokoliv zásahu, nebo se prostě jejich využití nejeví tvůrcům stránek jako nezbytné. Všechny tyto drobnosti však mohou váš web posunout o stupínek výš. Uživatel třeba jejich zásluhou navštíví váš web i podruhé. Nebo mu díky nim budete o něco sympatičtější. Anebo se na vás aspoň nenaštve (i když k tomu bude mít důvod).
O jakých prvcích je řeč a jak je pomocí hezkých textů trošku vyladit, se podíváme na následujících řádcích.
1. Chybová stránka 404
Na nějakou verzi této nepopulární stránky jistě narážíte častěji, než byste chtěli. Jedná se o speciální chybové hlášení, které se uživateli webu zobrazí ve chvíli, kdy se snaží přejít na neexistující stránku. Můj blog třeba najdete na adrese jakubmarek.com/blog. Když ale do adresního řádku prohlížeče omylem napíšete jakubmarek.com/blok, naskočí vám chybová stránka 404 (žádnou stránku, která se jmenuje „blok“, totiž na svém webu nemám).
Pokud používáte WordPress či jiný redakční systém, nějakou chybovou stránku 404 už nejspíš na svém webu nastavenou máte. Pokud jste ji ale ponechali v původním stavu, patrně na vaše návštěvníky mluví anglicky nebo je třeba jen děsí nesrozumitelným červeným číslem 404. Celé to ale můžete pojmout po svém. Prostě svým návštěvníkům srozumitelně vysvětlit, že stránka, kterou hledají, asi neexistuje. A rovnou je odkázat na nějakou existující stránku, která by pro ně mohla být přínosná.
Originální chybové hlášení by mělo souznít se stylem vašeho webu a onu nepříjemnou situaci co nejvíc odlehčit.
(Stránka 404 z chovatelského e-shopu krmimkvalitne.cz)
2. Hláška o výpadku webu
Když váš web nefunguje, je to vždycky nemilé. Ať už je ale výpadek dán nedostupností serveru, nebo třeba právě probíhající aktualizací, je dobré, když vaši návštěvníci vědí, co se děje. Jakmile na ně totiž místo vašich stránek vyskočí nesrozumitelná technická hláška, jdou bez váhání pryč a dost možná už se nikdy nevrátí (ve chvíli, kdy výpadek skončí, už budou dávno nakupovat v e-shopu vaší konkurence).
Zkuste proto jejich pozornost udržet i během výpadku. Řekněte jim, co se děje. Ujistěte je, že na vyřešení problému pracujete. Omluvte se, zkuste situaci odlehčit a nabídnout nějaké „odškodnění“ – když už váš web nefunguje, předložte svým návštěvníkům něco, co jim aspoň vykouzlí úsměv ve tváři.
(Web jim sice nefungoval, ale stejně jsem se u nich zdržel nezdravě dlouho.)
3. Zmínka o copyrightu
Bývaly doby, kdy se ve Spojených státech (a taky v řadě dalších zemí světa) musela ke každému autorskému dílu připojovat tzv. copyrightová výhrada. Šlo o znak „©“ doplněný o rok vzniku díla a jméno jeho autora. Jakmile jste takto své dílo označili, začalo být chráněno autorským zákonem.
U nás podobné pravidlo neplatilo nikdy a od roku 1989 už nemá své opodstatnění ani v USA. V současnosti jsou totiž díla chráněna autorským zákonem automaticky.
Dodnes se však se zmínkou o copyrightu (neplést s copywritingem!) setkáváme, a to i v českém prostředí – často ji najdeme v patičce osobního či firemního webu. Jde tu sice o hlášku, která nemá žádný právní účinek, přesto ji však není od věci na stránky umístit. Jejím prostřednictvím totiž můžete svým návštěvníkům demonstrovat svou osobitost, originalitu nebo třeba smysl pro humor. A kromě toho dáte světu jasně najevo, že je daný web jen a jen váš.
(A povedené je tu i sdělení o použití cookies.)
4. Meta tagy
Oproti výše zmíněné hlášce o copyrightu (která je jen jakousi machrovinkou navíc) jsou meta tagy pro váš web nesmírně důležité. O čem je řeč?
Meta tagy (či meta data) jsou součástí kódu vašich stránek. Přímo na webu je sice běžný uživatel skoro či vůbec nevidí, i tak je ale není radno zanedbávat. Umí totiž komunikovat s internetovými vyhledávači – zprostředkovat jim informace o vašem webu. Mají tedy zásadní vliv na to, zda a v jaké podobě zobrazí Google či Seznam vaši stránku ve výsledcích vyhledávání.
Ačkoliv meta tagů existuje celá řada, pro copywritera jsou nejdůležitější dva z nich:
a) Meta title
TITLE je jediný meta tag, jejž můžete spatřit přímo na webu – jde o titulek stránky, který najdete v hlavičce internetového prohlížeče. Kromě toho se však zobrazuje i ve výsledcích vyhledávání a taky funguje jako nadpis stránky při jejím sdílení na sociálních sítích. Vaši stránku by měl proto trefně pojmenovat. A bude-li obsahovat nějakou frázi, pod kterou ji mohou uživatelé hledat, bude to jen dobře.
b) Meta description
Meta tag DESCRIPTION se na webu samém nezobrazuje, ve výsledcích vyhledávání však hraje zásadní roli. Měl by tak stručně a jasně představit, co se na vaší stránce nachází, a naznačit, proč by to člověka mělo zajímat. Na zadaný dotaz totiž může uživatel dostat od Googlu tisíce a tisíce výsledků a právě meta popisek jej může přesvědčit, aby si z plejády stránek vybral zrovna tu vaši.
Při psaní meta titulků i meta popisků je třeba dodržovat specifická pravidla. Mj. by měly mít tyto textíky správnou délku, jinak je totiž internetové vyhledávače nemusí zobrazit celé. Více informací o tvorbě meta tagů (jakožto o pokročilé SEO disciplíně) si můžete přečíst třeba v knize Davida Procházky SEO – cesta k propagaci vlastního webu.
5. Povinné údaje podnikatele
Se všemi dosud zmíněnými prvky webu si buď můžete, nebo nemusíte dělat starosti. Vašemu webu můžou zvýšit návštěvnost, vás zase uživatelům představit v lepším světle. Jejich (ne)využití je ale jen na vás.
Jsou však údaje, které na svých stránkách uvést vyloženě musíte (tedy alespoň pokud podnikáte). Ukládá vám to totiž § 435 občanského zákoníku – podle něj je třeba na webu uvádět jméno, sídlo podnikání, údaje o zápisu do živnostenského rejstříku a IČ.
Zmíněné informace klidně můžete uvést ve strohé podobě – povinnosti tak bude pochopitelně učiněno zadost. Zákon ale neříká nic o tom, jakou formu by tyto údaje měly mít. Proto můžete být i v tomto případě originální a trošku to celé okořenit.
6. Textové popisky k obrázkům
Pokud máte na svém webu nějaké obrázky (a bylo by zvláštní, kdyby tomu tak nebylo), neměli byste zapomínat ani na jejich textové popisky. Při tvorbě online obsahu můžete pracovat se dvěma základními typy:
a) Alternativní texty
Alternativní text (či atribut ALT) je textový popisek, který říká, co je na daném obrázku zobrazeno. Pokud u obrázku ALT vyplníte, pomůžete tím nevidomým uživatelům webu a v neposlední řadě také internetovým vyhledávačům. I ty se totiž pomocí tohoto krátkého textu dozví, co na daném obrázku je, a na základě toho můžou vaši stránku zvýhodnit ve výsledcích vyhledávání. Jejich algoritmy totiž při hodnocení relevance vašeho webu vezmou v potaz nejen text, ale právě i obrazovou část.
Kromě toho se ALT zobrazí ve chvíli, kdy se samotný obrázek uživateli z nějakého důvodu nenačte (může jít o technickou chybu, ale třeba i používání prohlížeče s vypnutým zobrazováním multimédií).
A ještě jeden tip: alternativní texty můžete vyplňovat i u obrázků na sociální síti Instagram. I tam vám může tato drobnost zvýšit dosah.
b) Titulky obrázků
Druhou možnost, kterak přidat k obrázku text, představuje atribut TITLE. Jedná se o ten drobný text v „bublině“, která se vám zobrazí, když na daný obrázek najedete kurzorem myši. Tento text (na rozdíl od atributu ALT) vám sice nepomůže vyšplhat výš v žebříčku vyhledávaných stránek, vaši návštěvníci ho ale třeba ocení. Jeho prostřednictvím jim totiž můžete dovysvětlit, kdo je autorem dané fotky nebo třeba jak funguje přístroj, který je na obrázku znázorněn.
Textový freestyle, který vidíme u tohoto produktového popisku e-shopu mall.cz, ale rozhodně nutný není.
Pokud vás výše uvedený výčet inspiroval k vyšperkování určité části webu, mám z toho upřímnou radost a budu rád, když mi o tom dáte vědět (do komentářů pod článek nebo třeba na FB).
O každém ze zmíněných prvků by se dalo hovořit mnohem podrobněji. Některým složkám proto na svém blogu věnuji samostatný článek. Ale to až někdy příště.