To, co zažíváme v roce 2020, tady ještě nebylo. A netýká se to jen všudypřítomné nemoci, ještě všudypřítomnějšího strachu a vůbec nejvšudypřítomnějších konspiračních teorií. Stále častěji na nás v online i offline prostředí vyskakuje i korona marketing – pokusy zoufalých obchodníků, kteří se rozhodli na současné nešťastné situaci něco vytřískat.
Ne vždy je použití covidu-19 v marketingu úplně mimo. Každé téma (koronavirus nevyjímaje) lze totiž v reklamě a jí příbuzných oborech uchopit vkusně, vtipně či rozumně. A někdy se dá takový marketing dokonce propojit i s dobrým skutkem (byť třeba jen v tom smyslu, že lidem sužovaným krizí poskytnete své služby výhodněji než jindy).
Daleko častěji se ale korona marketing vydává slepými uličkami. Jeho tvůrci se zřejmě (stejně jako pionýr slepých uliček Jára Cimrman) snaží onu „slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu ‚tudy ne, přátelé!‘“.
Pár příkladů korona marketingu jsem za poslední měsíce posbíral. Podívejte se na ně a zhodnoťte je sami – jsou to ony povedené pokusy, nebo spíš zmíněné slepé uličky?
Leták jednoho kamenictví nám říká, že ten virus společně zvládneme – tím, že si pořídíme pěkné hroby:
Tenhle e-shop zase zařadil do své nabídky („na odlehčenou“) i korona balíček – sadu, v níž najdete lopatu na kopání hrobu, pytel vápna na zasypání těla, křížek a bibli:
Když prodáváte amulety, jste v době jakékoliv krize za vodou:
Prodáváte-li míčky pro kočky a najednou si uvědomíte, že vypadají jako koronavirus, musíte toho marketingově využít:
Nevíte, co napsat do reklamního textu? Hoďte tam koronu. A ještě to vylepšete třeba toaletním papírem:
Když už je teda ta koronavirová krize, můžete své zákazníky potěšit fajn slevou. Pozor ale na znění slevového kódu:
Ten koronavirus má fakt super PR. Buďte jako on:
V MHD je covidu-19 plno. Zato taxíkem virus nejezdí:
A na závěr jedna klasika – texty z vietnamských večerek. Samozřejmě na korona notu:
Před časem mi napsala Martina Heš Hudečková. Zaujalo ji, že jsem stejně jako ona copywriter a zároveň korektor. Prý takových lidí moc není, takže bychom měli tohle schizofrenní volnonožství probrat a své postřehy sdělit i světu. A tak vznikl následující dvojrozhovor – přátelské povídání o psaní a opravování textů, životě na volné noze, ale i studiu češtiny, dětech či neotřelém e-mailovém kurzu.
Jak takový dvojrozhovor číst
Běžné rozhovory mívají dva aktéry. Toho, kdo pokládá otázky, a toho, kdo na ně odpovídá. V našem dvojrozhovoru se ale ptáme i odpovídáme oba. A proto je třeba rozlišit, kdo je kdo.Na následujících řádcích tak budou naše citace odlišeny takto:
MHH = Martina Heš Hudečková, známá též jako Šperkařka textů JM = Jakub Marek alias Skladatel slov, tedy já (Barvy textu odpovídají genderovým stereotypům, takže by neměly mást ani extrémně konzervativní čtenáře.)
A teď už vzhůru k dvojrozhovoru samotnému. Jeho první téma zní:
Vejce, nebo slepice aneb začít nejdřív s copywritingem, nebo s korekturami?
MHH: Co bylo dřív, skladatel copík, nebo skladatel korektor?
JM: Ze všeho nejdřív bylo něco jako skladatel redaktor. Kdysi na střední jsem si totiž naivně myslel (jako spousta začínajících psavců), že když člověka baví psát, tak by to měl dělat veřejně, protože to taky zákonitě bude někoho bavit číst (cha chá – dneska asi oba víme, že je to o něco složitější).
MHH: Cha chá, já si to naivně myslím dodnes. Ale jasně, je to složitější. Pokračuj.
JM: A tak jsem se zkrátka nějak procpal do pár internetových magazínů, které se zaměřovaly na mně blízká témata (tehdy třeba fotbal nebo videohry), a začal psát, psát, psát.
První korektury jsem oproti tomu dělal až v době svého studia češtiny na VŠ, kdy jsem si na to už vzhledem k nějakým odbornějším znalostem troufl. Do té doby bych se je dělat vůbec neodvážil. A vlastně po mně nikdo takovou službu ani nechtěl.
Jak to bylo u tebe? Bylas nejdřív šperkařka textů vlastních, nebo cizích?
MHH: U mě to bylo podobně – nejdřív psaní, i když taky nešlo hned o copywriting. Už přes 10 let totiž píšu blog. Kromě mě ho teda skoro nikdo nečte, ale zvykla jsem si na to, že jsem holt sama sobě nejvěrnějším fanouškem. S copy je to samozřejmě jiný. Ego musí jít stranou a cílovka nahradí jeho místo.
JM: Aspoň máš jistotu jednoho fanouška, který ti bude věrný až do smrti. To není k zahození!
Vypadá to, že první téma našeho dvojrozhovoru už se vyčerpalo. Pojďme k dalšímu!
Studium češtiny jako základ úspěchu?
JM: Oba jsme studovali na FF UK, já bohemistiku a ty ČNES (češtinu v komunikaci neslyšících) o pár dveří vedle v rámci stejné katedry. Co ty a studium češtiny? Jak moc si ho vážíš, nebo naopak lituješ let, které jsi mu obětovala?
MHH: Na FF UK jsem po sobě zanechala trochu krve, slz i potu a odnesla si odtud modrou trubku, na kterou se mi doma práší. Ale asi bych neměnila. A ty?
JM: Taky bych rozhodně neměnil! Studoval jsem velice pomalým tempem, takže jsem se toho stihl naučit víc než jiní.
MHH: Já taky studovala velmi pomalu, to holt tak ti nejlepší asi mají, no.
JM: Přesně to říkám – že pomalu nestudují lemplové, ale ti, kteří to dělají pořádně! Ale vážně: studium na FF mi toho dalo opravdu hodně. Kromě toho, že tam člověk nabude slušné odborné znalosti z oboru (v našem případě o češtině, literatuře, psaní…), si tam tak nějak mimochodem osvojíš i kritické myšlení, tendenci uvažovat o věcech z různých úhlů pohledu nebo schopnost „zdravé“ spolupráce s kolegy.
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Copywriteři a práce za almužnu
JM: Od školy ale pojďme k dalšímu tématu. Copywriteři a práce za almužnu. Tu a tam se v našem oboru objevují poptávky, které nabízí za napsání textů směšně nízké částky, čímž se částečně celý náš obor podhodnocuje. Jsou ale copywriteři, kteří tyhle zakázky berou, protože chtějí získat zkušenosti/reference a zatím je psaní nemusí uživit, takže nízkou cenu neřeší. Jak to vnímáš ty? A brala jsi ze začátku taky podobné zakázky? Jestli ano, byly pro tebe přínosem?
MHH: Taky se mi poštěstilo psát za 100 Kč na hodinu. Ale bylo to v mým případě trochu spletitější, protože jsem první měsíc žila v domnění, že píšu za 400. A byla jsem z toho na vrcholu blaha! Ten pád z copy obláčku potom zabolel. I po rozuzlení tohohle komunikačního šumu jsem v psaní pokračovala, ale v menším rozsahu a na jiná a (pro mě) zábavnější témata. Ta se pak postupem času přestala ztotožňovat s mým vnitřním přesvědčením, a tak jsem to po půl roce zabalila.
Za tu zkušenost jsem ráda, měla jsem super feedbacky, ač někdy zbytečně drsné, a naučila se trochu líp pracovat se SEO. A taky si víc vážit své práce. Už bych do toho za tuhle odměnu znovu nešla, ale vypsala jsem se a hodně se naučila. Takže kdo jako copík začíná, proč ne – když počítáš s tím, že se tím nejde živit, spíš to bereš jako investici do sebe a jako sběr zkušeností. Jak jsi to měl v tomhle ohledu ty a jak to máš teď?
JM: I já jsem si samozřejmě prošel nějakým tím psaním za almužnu, nebo dokonce zadarmo. A ve finále jsem za to taky celkem rád. Člověk si tak (třeba ještě během studia) něco vyzkouší, nakoukne do různých odvětví a může dostat i nějakou cennou zpětnou vazbu. A v neposlední řadě si taky má co dát do životopisu. To mně osobně pomohlo asi nejvíc. Když jsem totiž později hledal práci, potenciální zaměstnavatelé často oceňovali právě tu pestrou praxi (byť šlo často o krátkodobé nebo jednorázové věci).
Dneska ale vidím, že ty podhodnocené zakázky tak trochu shazují celý náš obor. Když si totiž klient může nechat napsat krátký text za 50, anebo za 500 Kč, pochopitelně sáhne po té první možnosti. Pak ale hrozí, že s výsledkem nebude spokojen a příště už si radši všechno napíše sám. Nabude totiž dojmu, že copywriteři jsou neschopní a vůbec nemá cenu s nimi spolupracovat.
Teď jsem si trošku zapřeháněl, ale podstata, myslím, taková je. Začínajícím copywriterům bych tak poradil radši nějaké „dobročinné psaní“ úplně zadarmo. Napište texty na web spolku, který jste navštěvovali v dětství. Nebo otextujte plakát místní charitě. Nebo psímu útulku. Uděláte tak dobrý skutek, získáte stejné zkušenosti, jako kdybyste brali ty podhodnocené zakázky, a navrch ještě nepotopíte copy ekonomiku.
Každé psaní si zaslouží odpovídající odměnu.
Jsou všichni korektoři gramatičtí náckové?
JM: Skočme ale od copywritingu zase k našemu druhému oboru – ke korekturám. Taky zažíváš to, že se ti občas lidi bojí napsat? Vědí, že se živíš opravováním chyb, takže se obávají, že si smlsneš i na jejich zprávě v Messengeru? A jak to pak ve skutečnosti máš? Řešíš opravdu chyby úplně všude?
MHH: Je pravda, že když mi lidi píšou, někdy se už předem omlouvají za chyby. Třeba na Messengeru to neřeším vůbec. Sama píšu docela punkově, navíc můj mobil je rebel a rád mi opravuje normální slova do úplných zpatlanin, takže kdo o mně neví, že dělám jazykové korektury, nejspíš by mě na to netipl.
A jestli řeším chyby všude? Sice je vidím, tuhle svou schopnost nevypnu, ale naštěstí necítím potřebu na ně za každou cenu upozorňovat. Nepovažuju se za grammar nácka a ani mi nejsou sympatičtí. Jak to vidíš ty?
JM: Tak to máme podobně. Já se k nim taky rozhodně neřadím a spíš mě často štvou, zvlášť třeba v situacích, kdy s někým na krev bojují kvůli něčemu, co může být ve spisovné češtině ve dvou variantách – nevědí, že obě jsou správně, a tak za použití jedné z nich chudáka dotyčného lynčují. A i když má takový grammar nazi pravdu, nemyslím, že by nějaká jazyková neznalost stála za vyhrocené rozbroje.
Třeba o to, jestli někde má, nebo nemá být mezera, se fakt s někým hodinu hádat nepotřebuju. Když mě to zajímá, ověřím si to v nějaké věrohodné příručce a hotovo.
MHH: Jednu takovou příručku můžu doporučit. Zrovna o problematice mezer jsem totiž napsala speciální e-book!
JM: Já vím. Zmínil jsem to schválně, aby sis mohla udělat reklamu! Tvoji „mezerologii“ jsem četl a je to super osvěta. Na to, jak je to suché téma (hlavním tématem je jeden znak, který vlastně ani nijak nevypadá), je to navíc nečekaně zábavné a skvěle se to čte. Takže doporučuju i milým čtenářům našeho dvojrozhovoru.
E-book 5 nenápadných chyb, které okupují i vaše texty
Sám sobě korektorem
MHH: Pojďme zpátky k té naší dvojjedinosti (copywriter a korektor v jednom): využíváš sám služeb korektorských kolegů, když něco většího píšeš, nebo si texty opravuješ sám?
JM: Služeb ostatních korektorů využívám jen výjimečně – hlavně když jde o nějakou „důležitější“ zakázku (tedy ne že by některé byly míň důležité, ale víš jak). Spíš se třeba snažím nechat text pár dní uležet a pak ho přečíst korektorskýma očima. Za tu dobu na něj dostatečně zapomenu, takže mi připadá jako cizí a nehrozí mi obávaná autorská slepota.
MHH: To „čtení po sobě korektorskýma očima“ je zajímavé téma. Máš na to nějaké triky?
JM: Když je nejhůř, používám jednu věc, která působí bláznivě (a asi vlastně bláznivá je), ale pomáhá mi. Jde o to, že si svůj text, který už čtu po padesáté, takže se na něj nedokážu pořádně soustředit, čtu v duchu hlasem někoho jiného. Osvědčil se mi Pavel Rímský, což je ten dabér, jehož hlas je typickým hlasem dokumentů. Zkrátka si představuju, že text, který jsem napsal, čte on – se svou typickou barvou hlasu, intonací, tempem atd. Do hlavy si ale takhle můžeš pozvat kohokoliv s výrazným hlasovým projevem. Klidně Alzáka nebo Erica Cartmana. Mozek pak totiž na ten důvěrně známý text pohlíží „jinýma očima“, což je pro vychytání přehlédnutých chyb to nejžádanější. Schválně to někdy zkus.
Jinak jsem před časem tuhle problematiku rozebral v jednom svém článku na blogu.
MHH: Určitě ale i přes veškerou snahu občas chybu uděláš. Máš nějaký svůj oblíbený jazykový či stylistický fuck up, myslím svůj vlastní, jako příklad, že i korektoři jsou jenom lidi?
JM: Nerad to říkám, ale jeden zvlášť (ne)povedený se mi podařilo spáchat v textu, v němž se to nejmíň hodilo. V textu o jazyce. Udělal jsem tam nějakou banální chybu ve shodě přísudku s podmětem. Článek měl docela úspěch a dost dlouho si té chyby nikdo nevšiml. Až po čase mi přišel e-mail od paní, která ji odhalila. A dala mi to pěkně sežrat – neprozradila mi totiž, o jakou chybu jde, takže jsem v dávno zapomenutém textu o několika normostranách dlouze hledal, co je špatně (a tady si bohužel zase střihla významnou roli autorská slepota). Nakonec jsem chybu objevil, ale docela jsem se zapotil. Z takové věci je člověku stydno, ale jak říkáš, jsme fakt jen lidi.
MHH: No jasně. Mně moje korektorka, která dělá mimochodem taky super pravopisnou osvětu, nedávno našla na mém vlastním webu, kde prezentuju svoje korektorské služby, paskvil „představímeli-si“. Tak jsme se tomu zasmály. Stane se!
Autorské slepotě se nejspíš nevyhne nikdo.
Jedna noha volná, druhá obsypaná dětmi
JM: Teď bych ti rád složil poklonu. To, co já dělám jako plnohodnotnou práci (copywriting a korektury na volné noze), ty zvládáš během mateřské/rodičovské. Strašně to obdivuju a zároveň si to moc neumím představit. Kolik hodin týdně se třeba zvládneš věnovat práci? A nemáš toho někdy fyzicky i psychicky dost?
MHH: Někdy mám. Ale neumím být full time máma, nebavilo by mě to. A už jsem se konečně sžila s tím, že je to úplně v pohodě, že to tak mám hozený. Průměrně teď pracuju tak 2–3 hodiny denně, v reálu třeba jeden den půl hodiny a další zase čtyři. Málokdy je to ale v kuse, stýská se mi po hluboké práci a dlooouuuhém flow.
Martina s malou dcerkou
Heleď, a co na tom přesně obdivuješ? Ptám se proto, že ráda vyvracím mýty o superženách, co zvládají děti, domácnost, práci, partnera, sebe a ještě se u toho celý den usmívají.
JM: Jasně, chápu, že takhle sluníčkově to vypadá málokdy. Nebo možná nikdy. Ale musím obdivovat už to odhodlání. To, že ses na začátku nezalekla vidiny naprosté zahlcenosti a nezvládání a opravdu se do toho pustila – řekla sis, že k výchově dětí, která naprosto nepochybně na full time job vydá, si přidáš ještě listování pravidly pravopisu, lámání si hlavy při vymýšlení příběhů nebo zdlouhavé pilování větiček o kdovíjakých udělátkách. Prostě respekt!
MHH: V tom, že jsem se na začátku nezalekla, jak říkáš, hraje velkou roli moje naivita. Ale i tak díky! Jak to máš s prací na volné noze ty? Máš nějaké rušiče? A pracuješ rád z kavárny?
JM: Rušičů je spousta, ale musím se pochválit, že se mi je většinou daří odhánět. Vím, že práce z kavárny je celkem in, ale já ji úplně nevyhledávám. Nejradši pracuju z domova, ale na druhou stranu jsem rád, že jako freelancer mám možnost pracovat takřka odkudkoliv. A vinou nejrůznějších okolností toho taky docela často využívám. Nedávno jsem pracoval z lavičky v obchodním centru, často něco píšu v autobuse a někdy je mým pracovištěm i ta kavárna. Je super, že i když musím nutně jet něco zařizovat, můžu si vzít práci s sebou. Osobně je pro mě ale nejlepší vlastní stabilní zázemí, kde mám všechno, co potřebuju.
MHH: Taky nepřestávám být vděčná za možnost vzít si práci kamkoliv s sebou. A za data a mobilní hotspot, samozřejmě. Mávám z lavičky od řeky!
Člověk se má pořád co učit
MHH: Snažíš se vedle samotné práce i sám vzdělávat nebo nějak rozvíjet? Chodíš třeba na kurzy nebo vzdělávací offline akce?
JM: Snažím se sledovat, jaké oborové akce probíhají v mém okolí, a aspoň občas na nějakou z nich zajít. Když jsem žil ještě v Praze, chodil jsem třeba na přednášky Kruhu přátel českého jazyka nebo Jazykovědného sdružení, to jsou spolky na FF UK. Občas taky zajdu na nějakou konferenci o marketingu nebo třeba na různé akce do knihoven. Děje se toho všude kolem dost, jen je třeba zvednout zadek a prostě někam vyrazit. Ale dost se toho dozvídám i z knížek a taky z online zdrojů. Hlavní je zkrátka nezakrnět a snažit se pořád někam posouvat.
Jeden online zdroj máš ostatně na svědomí i ty. Před časem jsi rozjela vlastní e-mailový kurz, během kterého si mají jeho účastníci vytvořit psací návyk. Kdybych se na něj chtěl přihlásit, co mám očekávat? A máš už nějaké ohlasy od absolventů kurzu (jestli si psací návyk vypěstovali a k jakým projektům ho využívají)?
MHH: Mám krásné ohlasy a jsem za to moc ráda! Můj nejoblíbenější je asi ten, že holčina, co se přihlásila spíš ze zvědavosti, dostala během kurzu nápad na knihu a začala ji psát…
Nechceš se mimochodem taky přidat? Další kolo startuje 13. října. Zase reklama na mě, nechceš si tady, prosím tě, taky něco zpromovat? Využij příležitosti, protože náš dvojrozhovor se chýlí ke konci…
JM: Neboj, já si zas něco zpropaguju v druhém pokračování našeho dvojrozhovoru, které snad za čas vyjde u tebe na blogu. Teď už vážně končíme, takže díky za rozhovor, měj se, a kdybys mi chtěla taky poděkovat za rozhovor, tak není zač!
Zvu vás na procházku, při níž navštívíme 6 nenápadných webových zákoutí. Půjde o zapadlá místa soukromých i firemních internetových stránek, kde na uživatele číhají nesrozumitelné chybové hlášky, nezáživná sdělení, popř. čirá pustina.
Jinými slovy: existuje celá řada prvků, jejichž podoba se
při vzniku webu dost často neřeší. Buď totiž svůj úkol plus minus plní i bez
jakéhokoliv zásahu, nebo se prostě jejich využití nejeví tvůrcům stránek jako
nezbytné. Všechny tyto drobnosti však mohou
váš web posunout o stupínek výš. Uživatel třeba jejich zásluhou navštíví
váš web i podruhé. Nebo mu díky nim budete o něco sympatičtější. Anebo se na
vás aspoň nenaštve (i když k tomu bude mít důvod).
O jakých prvcích je řeč a jak je pomocí hezkých textů trošku
vyladit, se podíváme na následujících řádcích.
1. Chybová stránka 404
Na nějakou verzi této nepopulární stránky jistě narážíte častěji, než byste chtěli. Jedná se o speciální chybové hlášení, které se uživateli webu zobrazí ve chvíli, kdy se snaží přejít na neexistující stránku. Můj blog třeba najdete na adrese jakubmarek.com/blog. Když ale do adresního řádku prohlížeče omylem napíšete jakubmarek.com/blok, naskočí vám chybová stránka 404 (žádnou stránku, která se jmenuje „blok“, totiž na svém webu nemám).
Pokud používáte WordPress či jiný redakční systém, nějakou chybovou stránku 404 už nejspíš na svém webu nastavenou máte. Pokud jste ji ale ponechali v původním stavu, patrně na vaše návštěvníky mluví anglicky nebo je třeba jen děsí nesrozumitelným červeným číslem 404. Celé to ale můžete pojmout po svém. Prostě svým návštěvníkům srozumitelně vysvětlit, že stránka, kterou hledají, asi neexistuje. A rovnou je odkázat na nějakou existující stránku, která by pro ně mohla být přínosná.
Originální chybové hlášení by mělo souznít se stylem vašeho webu a onu nepříjemnou situaci co nejvíc odlehčit.
Pokud jste se na stránku 404 vykašlali, neexistující obsah se nejspíš na vašem webu ohlašuje nějak takto.
Když si ale dáte tu práci a něco vymyslíte, může to vypadat třeba takhle. (Stránka 404 z chovatelského e-shopu krmimkvalitne.cz)
2. Hláška o výpadku webu
Když váš web nefunguje, je to vždycky nemilé. Ať už je ale výpadek dán nedostupností serveru, nebo třeba právě probíhající aktualizací, je dobré, když vaši návštěvníci vědí, co se děje. Jakmile na ně totiž místo vašich stránek vyskočí nesrozumitelná technická hláška, jdou bez váhání pryč a dost možná už se nikdy nevrátí (ve chvíli, kdy výpadek skončí, už budou dávno nakupovat v e-shopu vaší konkurence).
Zkuste proto jejich pozornost
udržet i během výpadku. Řekněte jim, co se děje. Ujistěte je, že na
vyřešení problému pracujete. Omluvte se, zkuste situaci odlehčit a nabídnout nějaké
„odškodnění“ – když už váš web nefunguje, předložte svým návštěvníkům něco, co
jim aspoň vykouzlí úsměv ve tváři.
Využívá-li váš web redakční systém WordPress (a vy jste neošetřili znění hlášky o výpadku), jsou vaši návštěvníci informováni o právě probíhajících aktualizacích nějak takhle.
Vezměte si ale třeba takový Slevomat – tam je to úplně jiná káva. (Web jim sice nefungoval, ale stejně jsem se u nich zdržel nezdravě dlouho.)
U nás podobné pravidlo neplatilo nikdy a od roku 1989 už
nemá své opodstatnění ani v USA. V současnosti jsou totiž díla chráněna autorským
zákonem automaticky.
Dodnes se však se zmínkou o copyrightu (neplést s copywritingem!) setkáváme, a to i v českém prostředí – často ji najdeme v patičce osobního či firemního webu. Jde tu sice o hlášku, která nemá žádný právní účinek, přesto ji však není od věci na stránky umístit. Jejím prostřednictvím totiž můžete svým návštěvníkům demonstrovat svou osobitost, originalitu nebo třeba smysl pro humor. A kromě toho dáte světu jasně najevo, že je daný web jen a jen váš.
S hláškou o copyrightu si na svém webu hezky pohrál třeba copywriterský mág Otto Bohuš. (A povedené je tu i sdělení o použití cookies.)
4. Meta tagy
Oproti výše zmíněné hlášce o copyrightu (která je jen
jakousi machrovinkou navíc) jsou meta tagy pro váš web nesmírně důležité. O čem
je řeč?
Meta tagy (či meta
data) jsou součástí kódu vašich stránek. Přímo na webu je sice běžný
uživatel skoro či vůbec nevidí, i tak je ale není radno zanedbávat. Umí totiž
komunikovat s internetovými vyhledávači – zprostředkovat jim informace o
vašem webu. Mají tedy zásadní vliv na to, zda a v jaké podobě zobrazí
Google či Seznam vaši stránku ve výsledcích vyhledávání.
Ačkoliv meta tagů existuje celá řada, pro copywritera jsou
nejdůležitější dva z nich:
a) Meta title
TITLE je jediný meta tag, jejž můžete spatřit přímo na webu
– jde o titulek stránky, který najdete v hlavičce internetového prohlížeče.
Kromě toho se však zobrazuje i ve výsledcích vyhledávání a taky funguje jako
nadpis stránky při jejím sdílení na sociálních sítích. Vaši stránku by měl proto
trefně pojmenovat. A bude-li obsahovat nějakou frázi, pod kterou ji mohou
uživatelé hledat, bude to jen dobře.
b) Meta description
Meta tag DESCRIPTION se na webu samém nezobrazuje, ve
výsledcích vyhledávání však hraje zásadní roli. Měl by tak stručně a jasně představit, co se na vaší stránce nachází, a naznačit,
proč by to člověka mělo zajímat. Na zadaný dotaz totiž může uživatel dostat
od Googlu tisíce a tisíce výsledků a právě meta popisek jej může přesvědčit,
aby si z plejády stránek vybral zrovna tu vaši.
Při psaní meta titulků i meta popisků je třeba dodržovat specifická pravidla. Mj. by měly mít tyto textíky správnou délku, jinak je totiž internetové vyhledávače nemusí zobrazit celé. Více informací o tvorbě meta tagů (jakožto o pokročilé SEO disciplíně) si můžete přečíst třeba v knize Davida Procházky SEO – cesta k propagaci vlastního webu.
Meta data (TITLE a DESCRIPTION) v praxi – ve zdrojovém kódu webu seznam.cz a poté ve výsledcích vyhledávání Googlu.
Hasiči ze Zábrodí na rozdíl od Seznamu meta tagy nevyplnili. Ve výsledcích vyhledávání to proto vypadá takhle – vidíme jen původní text z WordPressu.
5. Povinné údaje podnikatele
Se všemi dosud zmíněnými prvky webu si buď můžete, nebo
nemusíte dělat starosti. Vašemu webu můžou zvýšit návštěvnost, vás zase
uživatelům představit v lepším světle. Jejich (ne)využití je ale jen na
vás.
Jsou však údaje, které na svých stránkách uvést vyloženě
musíte (tedy alespoň pokud podnikáte). Ukládá vám to totiž § 435 občanského zákoníku – podle něj je třeba na webu uvádět jméno, sídlo podnikání, údaje o zápisu do
živnostenského rejstříku a IČ.
Zmíněné informace klidně můžete uvést ve strohé podobě –
povinnosti tak bude pochopitelně učiněno zadost. Zákon ale neříká nic o tom, jakou formu by tyto údaje měly mít. Proto můžete být i v tomto případě originální a trošku to celé okořenit.
I údaje, které na svém webu uvádíte jen z povinnosti, mohou mít originální podobu. Třeba jako v tomto případě – na webu copywritera Romana Věžníka.
6. Textové popisky k obrázkům
Pokud máte na svém webu nějaké obrázky (a bylo by zvláštní,
kdyby tomu tak nebylo), neměli byste zapomínat ani na jejich textové popisky.
Při tvorbě online obsahu můžete pracovat se dvěma základními typy:
a) Alternativní texty
Alternativní text (či atribut ALT) je textový popisek, který
říká, co je na daném obrázku zobrazeno. Pokud u obrázku ALT vyplníte, pomůžete tím nevidomým uživatelům webu a
v neposlední řadě také internetovým vyhledávačům. I ty se totiž pomocí
tohoto krátkého textu dozví, co na daném obrázku je, a na základě toho můžou vaši
stránku zvýhodnit ve výsledcích vyhledávání. Jejich algoritmy totiž při
hodnocení relevance vašeho webu vezmou v potaz nejen text, ale právě i
obrazovou část.
Kromě toho se ALT zobrazí ve chvíli, kdy se samotný obrázek
uživateli z nějakého důvodu nenačte (může jít o technickou chybu, ale
třeba i používání prohlížeče s vypnutým zobrazováním multimédií).
Když si v prohlížeči vypnete zobrazování obrázků, uvidíte místo nich jen alternativní texty (pokud jsou na dané stránce správně vyplněny). Tady se třeba díky nim nemusíme dívat na Miloše Zemana, a přesto víme, že je článek doplněn jeho fotkou.
A ještě jeden tip: alternativní texty můžete vyplňovat i u obrázků na sociální síti Instagram. I tam vám může tato drobnost zvýšit dosah.
b) Titulky obrázků
Druhou možnost, kterak přidat k obrázku text, představuje atribut TITLE. Jedná se o ten drobný text v „bublině“, která se vám zobrazí, když na daný obrázek najedete kurzorem myši. Tento text (na rozdíl od atributu ALT) vám sice nepomůže vyšplhat výš v žebříčku vyhledávaných stránek, vaši návštěvníci ho ale třeba ocení. Jeho prostřednictvím jim totiž můžete dovysvětlit, kdo je autorem dané fotky nebo třeba jak funguje přístroj, který je na obrázku znázorněn.
Titulek obrázku může obsahovat jakýkoliv text. Textový freestyle, který vidíme u tohoto produktového popisku e-shopu mall.cz, ale rozhodně nutný není.
Pokud vás výše uvedený výčet inspiroval k vyšperkování určité části webu, mám z toho upřímnou radost a budu rád, když mi o tom dáte vědět (do komentářů pod článek nebo třeba na FB).
O každém ze zmíněných prvků by se dalo hovořit mnohem podrobněji. Některým složkám proto na svém blogu věnuji samostatný článek. Ale to až někdy příště.
Až budete vymýšlet nový slogan, nezačínejte ho prosím slovy víc než. Počet sloganů, v nichž se tohle reklamní klišé vyskytuje, už totiž definitivně překročil únosnou mez. Zdá se, že chleba už není chleba – je to „víc než chleba“. V hospodě už si zase nemůžete dát obyčejné pivo, ale jen „víc než pivo“. Až z toho člověk dostává nutkání nasednout na „víc než vlak“ a odjet více než daleko.
Akademický slovník cizích slov definuje klišé jako „častým užíváním otřelý, frázovitý slovní obrat“. Zmiňované slogany jsou snad ještě víc než to.
Snadné řešení, jak napsat slogan
Nutno říci, že tvorba sloganů patří k těm nejobtížnějším copywriterským disciplínám. Těch pár slov často vzniká dlouhé hodiny, dny i týdny. Má-li totiž slogan za něco stát, musí si v procesu jeho vzniku sednout celá řada věcí. Svou roli tady může hrát originalita, výstižnost, údernost i třeba rytmika. Chce to spoustu nápadů, klidně desítky dílčích návrhů a taky nekonečné škrtání, přepisování a vzteklé vyhazování zmačkaných papírů do koše.
Jenže celá věc se dá taky výrazně zjednodušit a urychlit. Stačí použít jednoduchou rovnici:
[Název produktu] = „Víc než“ + [typ produktu]
Například:
Alík = Víc než pes
Brno = Víc než město
Restaurace U Nováků = Víc než restaurace
Snadné a za pár vteřin hotové.
Nedělejte to
Ale proč své produkty takto nepropagovat? Minimálně ze tří důvodů:
Není to originální (sloganů tohoto typu jsou stovky, ne-li tisíce).
Je to fádní a významově prázdné (co to vlastně znamená, že produkt je víc než produkt?).
Ruku na srdce: váš produkt pravděpodobně není ničím víc než tím, čím je.
Mějte tak raději při tvorbě sloganů na paměti známé heslo heideggerovské fenomenologie, které zní „zpět k věcem samotným“. Zaměřte se zkrátka na produkt jako takový. Neříkejte, že je něčím víc, ale prostě popište, čím opravdu je.
A nevíte-li si rady, můžete tvorbu sloganu zadat šikovnému copywriterovi. Když už nic jiného, určitě se tak alespoň vyhnete potupnému příspěvku ve facebookovské skupině VÍCE NEŽ REKLAMA, v níž si lidé dělají ze zmíněných sloganů legraci.
Pro pobavení (a taky jako odstrašující příklady) přikládám patnáctku vybraných „více než sloganů“.
15 „více než sloganů“
Zdroj: Policie České republiky (FB)
Zdroj: picollobar.cz
Zdroj: nemcb.cz
Zdroj: modryandel.cz
Zdroj: mazzoni.cz
Zdroj: mafracall.sk
Zdroj: jadi.cz
Zdroj: elit.cz
Zdroj: cumim.cz
Zdroj: berdych.cz
Zdroj: vicneznaramek.cz
Zdroj: tvujregal.cz
Zdroj: Smarty DRINK (FB)
Zdroj: rhkbrno.cz
Zdroj: pst-clc.cz
To je jízda, co? Vlastně víc než to. Schválně se dneska pozorně dívejte kolem sebe a určitě objevíte další příklady.
Střízlivá mysl. Sečtělost. Talent od pánaboha. To všechno jsou věci, které se člověku při psaní nesmírně hodí. Jenže nezřídka jsou tyhle položky pro většinu z nás i nedostatkovým zbožím. Artiklem, který se ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebujete, prostě nedá sehnat. Ani v apatyce, ani na Googlu, ani u zeleného mimozemšťana. Pár míst, kde kýženou pomoc najdete, ale na internetu přece jen existuje. Pojďme se podívat na 5 z nich.
Jde o online nástroje, které mohou člověku při práci s češtinou ušetřit nějaký ten pocit zmaru, zdlouhavé lámání si hlavy nebo prostě nedotažení textu k dokonalosti. Ať už tak patříte mezi profesionální copywritery či korektory, anebo se psaní věnujete jen v nejnutnějších případech, tyhle vychytávky se vám rozhodně můžou hodit.
Pojďme se podívat na pár češtinářských pomocníků, které jsou k dispozici zdarma na internetu. (ZDROJ: pixabay.com)
1. Internetová jazyková příručka
Tenhle nástroj samozřejmě všichni znáte, přesto jej tu ale musím zmínit. IJP je totiž pro dnešního psavce tím, čím pro něj byla v éře psaní na hliněné destičky hliněná destička. Dobře, trošku jsem si zapřeháněl, ale je to vážně pomocník, který je prostě k nezaplacení.
Příručka, která je dílem Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, vám spolehlivě objasní takřka jakýkoliv jazykový jev, s nímž si při práci s češtinou nevíte rady. Obsahuje slovníkovou i výkladovou část a navíc ji její autoři neustále rozšiřují a doplňují o nové výrazy. Zároveň je perfektní, že i v odborných lingvistických kruzích je IJP uznávána za nespornou autoritu. Chcete-li tak mít svůj text po gramatické i pravopisné stránce bezchybný, vždycky konzultujte jeho problematické prvky s Příručkou.
Nevíte, jak skloňovat podstatné jméno idea? Internetová jazyková příručka vám poradí.
2. Slovník synonym na NECHYBUJTE.cz
Určitě to znáte. Přesně víte, co chcete vyjádřit, ale výraz, který to vystihuje, už máte v předchozích dvou větách třikrát. Chce to tedy objevit nějaké vhodné synonymum. Když se vám to nepodaří za pomoci vlastní hlavy, můžete využít některý z dostupných slovníků synonym. Online variantu jednoho takového najdete i na webu www.nechybujte.cz. Jedná se o stránky společnosti Lingea, kterou asi znáte jako vydavatele mnoha různých překladových slovníků.
Kromě slovníku synonym navíc na zmíněném webu najdete i online výkladový slovník češtiny, stručná pravidla pravopisu a několik dalších pomůcek.
Hledáte vhodné synonymum slovesa hledět? Na nechybujte.cz jich najdete celou řadu.
3. Vallex
Vallex je slovník, který se zabývá českou valencí. Tedy schopností lexikálních jednotek (slov) vázat na sebe další větné členy. Jeden příklad pro lepší představu: valence slovesa ztratit třeba vyžaduje, aby bylo toto sloveso ve větě vždy rozvito předmětem ve 4. pádě (Věta „Honza ztratil.“ nedává smysl, zatímco „Honza ztratil klíče.“ už ano).
Ve Vallexu si můžete najít libovolné sloveso a zjistit, jak to má v češtině s valencí. Hodí se to zejména tehdy, když chcete při psaní použít nějaké slovo, s nímž si jinak moc netykáte. Ve Vallexu si v takovém případě můžete snadno ověřit, jak se v českém jazyce používá, s jakými se pojí slovy apod.
Pro laika může Vallex na první pohled působit nesrozumitelně. Vychází totiž z poměrně složité lingvistické teorie funkčního generativního popisu (a používá i termíny z této teorie). Vše potřebné je ale na webu Vallexu vysvětleno, takže se dá v celé problematice celkem rychle zorientovat.
Nedávno jsem v televizi zaslechl, že se ve Francii protestuje za nižší ceny pohonných hmot. Že je to pěkný nesmysl, potvrzuje i Vallex – protestovat lze jen proti něčemu.
4. SyD
SyD je jeden ze skvělých nástrojů, které sklízí plody tzv. korpusové lingvistiky. Ta spočívá (ve zkratce) v tomhle: shromažďuje a zpracovává obrovské množství autentických textů (jde o novinové články, beletrii, ale i třeba přepisy rozhovorů mezi učiteli a žáky ve škole), takže lingvisté pak mají k dispozici bohatý materiál pro výzkum nejrůznějších jazykových jevů.
A právě z jazykových korpusů vychází i nástroj SyD, který slouží k porovnávání slovních variant. Během pár sekund se díky němu (a díky informacím, které si SyD vytáhne z korpusů) dozvíte, která ze dvou konkurujících si variant se v češtině používá častěji. Pokud tak váháte, které ze dvou slov bude znít vašim čtenářům přirozeněji, můžete si sem dojít pro zcela objektivní argument.
Takhle SyD vyhodnotil konkurenci slov již a už.
5. Slovník afixů
Online verzeSlovníku afixů užívaných v češtině je dalším bohulibým dílem Ústavu pro jazyk český. Snadno a rychle si v něm můžete ověřit, jaký význam mají v češtině používané afixy (tedy předpony a přípony). Využít jej můžete k lepšímu pochopení některých nesrozumitelných slov a skvělou pomůckou vám může být třeba i při tvorbě neologismů.
O předponě ante- nám Slovník afixů užívaných v češtině poví tolik.
O dalších užitečných nástrojích si povíme zase příště. A co vy? Máte nějaký, na který při psaní nedáte dopustit?
Chcete se vydat na copywriterskou trať? Tak se do toho pořádně obujte ještě před startem, ať vás pak na trase nic nepřekvapí! Tady je literatura, která vašemu copywritingu dodá vítr do zad.
Jedná se o knížky, které mi v copywriterských začátcích opravdu pomohly. Díky nim jsem si ujasnil hranice, možnosti i přesahy komerčního psaní a vlastně i psaní obecně. Zároveň mi tyhle tituly předaly základní terminologii, s níž se copywriter ve své praxi setkává. A v neposlední řadě taky posílily mé přesvědčení, že se copywriting a práce s textem pojí s tolika pozoruhodnostmi, že se tím vším rozhodně stojí za to zabývat.
V tomhle článku vám představím tyto dvě knížky a ještě pár dalších.
Snad následující tituly v něčem pomohou i vám.
1. Webcopywriting pro samouky (Pavel Šenkapoun)
Pokud se hodláte pustit do psaní jakýchkoliv textů pro web, tahle knížka vám prozradí (skoro) vše, co k tomu potřebujete vědět. Vedle výkladových kapitol, které jsou na odborný text až neuvěřitelně čtivé, navíc obsahuje i výběrový terminologický slovníček (ten autor mimochodem později rozšířil a zveřejnil na svém webu).
Pavlovy texty se čtou s velikou lehkostí. Jsou zábavné, a přitom informačně hodnotné a na vysoké úrovni odbornosti. To je, myslím, koktejl, který vám jen tak někdo nenamíchá. Zároveň se mi líbí, že autor nepřistupuje k podávané teorii jako k dogmatu – nezřídka třeba představí nějaké zavedené a osvědčené pravidlo, ale hned naváže příkladem veleúspěšného textu, který zrovna tohle pravidlo totálně porušuje.
Nahlédnutí dovnitř:
„Vsadil bych se, že minimálně 8 z 10 lidí, kteří začínají psát pro web, se dopouští stejné chyby. Já jsem se jí dopouštěl velmi dlouho. Služebně mladší copywriteři, s nimiž jsem spolupracoval, se jí dopouštěli jakbysmet. A když si tak procházím texty na webech s CZ doménou, musím konstatovat, že se jí dopouští hrozná spousta textařů. Ta chyba se jmenuje SNAHA. Snaha dokázat, že umím psát. Snaha dokázat, že TOTO je kvalitní text. A co hůř. Snaha dokázat, že toto je kvalitní REKLAMNÍ text.“
2. Otto Bohuš: Pište jako copywriter (I.–III. díl)
Čím je Jaromír Jágr pro český hokej, tím je Otto Bohuš pro český copywriting. Snad každý z tohoto oboru jej uznává – a kdo ne, tak ho určitě aspoň zná.
A Otto je mj. autorem úspěšné a populární trilogie Pište jako copywriter, kterou na svém webu nabízí úplně zadarmo. Jedná se o 3 e-knihy, které stručně a jasně vysvětlují všechny podstatné teoretické základy copywritingu. Vedle nich ale přidávají i řadu poznatků z vyšších copywriterských levelů.
Nahlédnutí dovnitř:
„Vezměte si do ruky noviny. Nebo časopis. Ano, myslím tištěný. A začněte listovat, s tím, že máte na každou stránku zhruba patnáct sekund. Plus minus. Prostě pomalu otáčejte listy a čtěte, co vás zaujme. Kdybyste byli napojeni na oční kameru, tak z výsledné ‚heat mapy‘ časopiseckých stránek zjistíte, že vaše oči sledovaly nejvíce: nadpisy (bez překvapení), tučné písmo mezititulků (bez překvapení), všechny obrázky (bez překvapení) a… … ty drobné popisky pod každým obrázkem. Ha!“
3. Copywriting. Pište texty, které prodávají (Anna Sálová, Zuzana Veselá, Jana Šupolíková, Lucie Jebavá, Jiří Viktora)
Tato kniha o copywritingu pochází od kolektivu autorů z agentury H1.cz. Vynikající je hlavně v tom, že představuje copywriting jako komplexní obor a podává podrobný přehled různých copywriterských žánrů.
Autoři v knize nabízí definici copywritingu, zamýšlí se nad ideálními charakteristikami profesionálního copywritera a hlavně důkladně rozebírají spoustu typů online i offline textů (blog, PR články, PPC reklamu, tiskové zprávy i třeba texty na billboardech či obalech výrobků). U každého z nich je věnován prostor teoretickému výkladu i příkladům z praxe. A nechybí ani praktická cvičení, díky nimž lze knížku využít i jako klasickou učebnici.
Nahlédnutí dovnitř:
„Copywriting jako takový zahrnuje širokou škálu různých disciplín a útvarů. Někdo slovo copywriting překládá jako ‚reklamní textařinu‘ a vybaví se mu především texty na letácích a billboardech, jiný by se do krve hádal, že copywriting má mnohem širší záběr a zahrnuje veškerá komunikační sdělení jednotlivce, organizace nebo značky.“
4. 365 copy triků (Michaela Mužíková)
Do téhle e-knihy si můžete po celý rok chodit den co den pro inspiraci, poučení i motivaci k psaní. Copywriterka Míša Mužíková do ní totiž ukryla přesně 365 triků, které posunou kouzlo vašich textů o stupínek výš.
Každý z očíslovaných triků má cca dvě až tři věty. Jde tedy o kratičká sdělení, která jsou ale velká svým obsahem. E-book 365 copy triků si můžete stáhnout zdarma.
Nahlédnutí dovnitř:
„Existuje široce sdílená představa, že psaní je hra se slovy. Opravdu dobré texty přitom vznikají spíš hraním s úhlem pohledu.“
5. David Procházka: SEO – cesta k propagaci vlastního webu
V dnešním světě kompjůtrů musí mít copywriter (ať se mu to líbí, nebo ne) neustále na paměti tři písmenka. SEO. Tahle zkratka označuje optimalizaci pro vyhledávače, kterou je dobré zohledňovat i při psaní online textů.
Když člověk s copywritingem začíná (třeba proto, že ho prostě baví čeština a hra se slovy), nemusí o SEO vůbec nic tušit. Pokud je to i váš případ, zkuste si přečíst tuhle knížku Davida Procházky. Nejde sice o literaturu, která by byla určena primárně copywriterům, přesto vám ale může v copy začátcích výrazně pomoci. Srozumitelně vám totiž vysvětlí, o co vlastně jde a čeho všeho se takové SEO může týkat. A i když je SEO obor, který se poměrně rychle vyvíjí (aktuální trendy proto sledujte spíš na internetu), tahle publikace je díky svému komplexnímu pohledu na věc prospěšná i několik let po svém vydání.
Nahlédnutí dovnitř:
„Klíčová slova by se měla vyskytovat v textu stránky v míře větší než žádné a menší než nadměrné. Výskyt klíčových slov v textu by měl být přirozený a neměl by být na úkor dobré čitelnosti textu. Optimální hustota výskytu těchto slov v textu stránky není přesně stanovena. Doporučuji řídit se rozumným odhadem, několikrát klíčové slovo či frázi v textu hezky použít a nepřehánět to. Nadměrný výskyt klíčových slov v textu stránky může mít totiž negativní dopad na výsledky vyhledávání.“
6. Co na srdci, to na jazyku. Kapitoly z kognitivní lingvistiky (Irena Vaňková, Iva Nebeská, Lucie Saicová Římalová, Jasňa Šlédrová)
Při psaní se znovu a znovu přesvědčuju o tom, že copywriting by si toho mohl hodně vzít z kognitivní lingvistiky. Tento jazykovědný přístup totiž vychází z toho, že každý přirozený jazyk je provázaný s lidskou kognicí (poznáváním) a také s kulturou a každodenním životem národního společenství. No a to by měl přece brát při psaní v potaz i copywriter. Spousta poznatků z tohoto oboru tak lze velmi dobře aplikovat i na copywriting. (Tomuto tématu bych se chtěl do budoucna věnovat trošku víc; pokud vás to zajímá, sledujte můj blog ☺)
Co na srdci, to na jazyku je kniha, která principy kognitivní lingvistiky importovala do českého prostředí. Chcete-li se tak o tomto zajímavém oboru něco dozvědět, tahle publikace je pro vás dobrým odrazovým můstkem.
Nahlédnutí dovnitř:
„Poznatky kognitivních věd o metaforičnosti konceptuálního systému zkoumání metafor podstatně změnily. Těžištěm přestala být jazyková forma metafory, stala se jím její motivace, zejména opakovanost vztahu mezi oblastí zdrojovou a oblastí cílovou. Právě metafory jsou důležitým prostředkem, který vypovídá o tom, co se v naší mysli děje (nejen s jazykem).“
7. Smysl nesmyslu (Emanuel Frynta)
Poezie Emanuela Frynty je ve svém žánru prostě nepřekonatelná. Tento básník byl mistrem nonsensu – konceptu, který představuje nesmírně zajímavý pohled na lidskou řeč. A co si pod tímhle konceptem (jehož základem je vlastně nesmysl) představit, se dozvíte právě ve Fryntově eseji Smysl nesmyslu.
Nonsens („nesmysl“) chápe autor jako jednu ze stránek jazyka. Ten je totiž v jeho pojetí nejen přehledným a logickým systémem, ale taky složitou mozaikou slov, obrazů, obratů, rčení a postupů, které mohou mířit ke skutečnosti (ale taky nad ni a za ni) mnoha rozmanitými způsoby. Jde zkrátka o neotřelý náhled na jazyk jako na něco, v čem se střetává logika s náhodou či racionalita s fantazií. Role žádného z těchto prvků přitom rozhodně není vedlejší.
Nahlédnutí dovnitř:
„Poezie nonsensu uvádí do hry nesmyslnosti, aby na rubu vynesla na světlo nesmyslnosti a absurdity, utajené v mechanismech jazyka a myšlení a v automatismu navyklého vnímání.“
8. Slovo o slovu (Václav Havel)
Každý, kdo při své každodenní práci zachází se slovy, by měl vědět, jakou může mít takové obyčejné slovo moc. Může nás potěšit i zarmoutit, může formulovat zrůdnou ideologii a v minulosti taky mnohokrát poslalo člověka do vězení či na popravu. Zároveň se ale může podílet i na šíření pravdy a svobody.
Právě nad mocí, podstatou, ale i relativností slov se Václav Havel zamýšlí v eseji Slovo o slovu.
Nahlédnutí dovnitř:
„Na počátku bylo slovo, praví se na první stránce jedné z nejdůležitějších knih, které známe. V té knize to znamená, že zdrojem veškerého stvoření je Slovo Boží. Neplatí to však, přeneseně, i o veškerém konání lidském? Není to snad i v našem případě slovo, které je nejvlastnějším zdrojem toho, čím jsme, ba samotným základem toho způsobu vesmírného bytí, kterému říkáme člověk? Duch, lidská duše, naše sebeuvědomění, schopnost zobecňovat a myslet v pojmech, chápat svět jako svět (a ne jen jako své okolí), a posléze i naše schopnost vědět, že umřeme, a přesto žít – není to všechno snad zprostředkováno, či přímo tvořeno také slovem?“
… A všechny ostatní knihy
Pokud to s copywritingem či jakýmkoliv jiným typem psaní myslíte opravdu vážně, čtěte i další knihy. Nejen ty z oboru, ale prostě všechny, na které narazíte. Jakékoliv. Čtěte klasiku, brak i literární experimenty. Beletrii, poezii i odborné studie. Z každého přečteného textu si totiž můžete odnést něco, co pak využijete (nebo čemu se třeba vyvarujete) při svém vlastním psaní.
Chcete dobře psát? Hodně čtěte. (ZDROJ: pixabay.com)
Jak tak teď na to koukám, vypadá to, že jsem se v tomhle článku omezil na knihy české provenience. Na zahraniční literaturu se tak podíváme někdy příště.
Odkazy na zmíněnou literaturu:
ŠENKAPOUN, Pavel: Webcopywriting pro samouky (Brno: Zoner Press 2015)
BOHUŠ, Otto: Pište jako copywriter (e-kniha ve 3 dílech – dostupné online)
PROCHÁZKA, David: SEO – cesta k propagaci vlastního webu (Praha: Grada 2012)
VAŇKOVÁ, Irena; NEBESKÁ, Iva; SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, Lucie; ŠLÉDROVÁ, Jasňa: Co na srdci, to na jazyku. Kapitoly z kognitivní lingvistiky (Praha: Karolinum 2005)
FRYNTA, Emanuel: Smysl nesmyslu, in Zastřená tvář poezie (Praha: Nakladatelství Franze Kafky 1993)
HAVEL, Václav: Slovo o slovu, in Moc bezmocných a jiné eseje (Praha: Knihovna Václava Havla 2016)
Odkazy na zmíněnou literaturu: