Už rok jsem na volné noze. V tomto článku tak budu rokovat o tom, jaký ten první rok byl. Budete-li číst dál, dozvíte se, proč jsem zatím coby freelancer neshnil, co jsem po celý rok fotil a kam se stěhuju. Jde se bilancovat!
První rok svého volnonožství jsem strávil v Praze.
Pamatujete si na první článek mého blogu? Jeho součástí byly i obrázky pole, které jsem si před odchodem na volnou nohu denně cestou do práce fotil. Zpestřoval jsem si tak rutinu, kterou na mě klasický pracovní poměr navalil – každý den tatáž cesta, tentýž přechod pro chodce, totéž pole s obilím.
Když jsem se stal freelancerem, tohle všechno zmizelo. Začal jsem pracovat z domova, takže cesta do práce se najednou rovnala cestě z postele ke stolu (a ďábelský hlásek rozvolněné sebekázně mi mnohdy našeptával, že pracovat by se přece dalo i z vyhřátého lože).
Jak při práci z domova neshnít
Jenže s nenáviděnou povinností dopravit se každé ráno do práce (v mém případě dost vzdálené) zákonitě odpadl i pravidelný pohyb. Jeden z mála zdrojů fyzické aktivity, jimiž nesportovní člověk kancelářského typu oplývá, byl rázem ten tam. Brzy mi proto bylo jasné, že takhle by to prostě nešlo. Nenahradím-li aspoň to minimum pohybu, které jsem měl, něčím jiným, nade vši pochybnost zanedlouho shniju.
A tak jsem si brzy po zahájení svého volnonožství vypěstoval návyk každodenních procházek. Ty měly oproti dennodenním cestám do práce řadu výhod (vedle již zmiňované výhody eliminace uhnití – ano, tohle slovo vážně existuje). Například:
Mohly se konat v kteroukoliv denní dobu. (Když jsem se ráno nemohl probrat, brzká procházka mi pomohla rozlepit oční víčka. Když mi to před polednem přestalo myslet, zkusil jsem si procházkou okysličit mozek. A když bylo celý den vedro a venku se dalo dýchat až kvečeru, šel jsem se projít až se západem slunce.)
Mohl jsem je spojit s dalšími činnostmi. (Třeba s návštěvou pošty, vyřizováním telefonátů nebo nákupem.)
Jejich trasa nemusela být pokaždé stejná.
Navzdory třetímu bodu jsem se ale při svých procházkách k jedné z tras znovu a znovu vracel. Postupem času mi totiž začalo chybět ono pravidelné focení jednoho místa. Vybral jsem si tedy nové a na něm se pokusil zmapovat svůj první rok (od léta do léta) na volné noze. Jaký tedy tenhle rok byl?
Zpočátku jsem měl o podnikání a životě na volné noze jen mlhavé představy.
Když mi začalo docházet, co všechno teď musím řešit sám (místo aby to za mě řešil můj zaměstnavatel), pociťoval jsem nepříjemné mrazení.
Ve slabších chvilkách (třeba při úvahách, jestli o mé copywriterské služby bude mít zájem dostatek klientů) se mi zdálo, že se nade mnou stahují černá mračna.
Chtělo to ale jen trochu trpělivosti, píle a odhodlání a rázem to vypadalo, že je vše zalito sluncem…
… A že podnikání konečně vzkvétá.
Občas se sice něco pokazilo, ale vždycky se mi to nakonec podařilo nějak vyřešit (a hlavně jsem se naučil počítat s tím, že už za mě pracovní problémy nevyřeší žádný kolega, šéf ani IT oddělení).
Ačkoliv je zkrátka to žití na volné noze občas pošmourné a zamračené, umí být i příjemně hřejivé a hlavně vám dokáže zprostředkovat neodolatelné výhledy. A nejkrásnější na tom je, že podoba oněch výhledů závisí jen a jen na vás.
Po 10 letech se loučím s Prahou
Vždycky když jsem z té letenské vyhlídky pozoroval Prahu, měl jsem na paměti, že stojím na prahu změny. Po deseti letech života v hlavním městě (a po roce pražského volnonožství) se totiž vracím zpět ke kořenům – stěhuju se do svého rodného Pelhřimova. I to totiž život na volné noze umožňuje. Copywritingu, korekturám i dalším svým činnostem se můžu naplno věnovat kdekoliv na světě. No nestojí to za to?
O svých nových vyhlídkách vám třeba něco povím zase za rok.
Zvu vás na procházku, při níž navštívíme 6 nenápadných webových zákoutí. Půjde o zapadlá místa soukromých i firemních internetových stránek, kde na uživatele číhají nesrozumitelné chybové hlášky, nezáživná sdělení, popř. čirá pustina.
Jinými slovy: existuje celá řada prvků, jejichž podoba se
při vzniku webu dost často neřeší. Buď totiž svůj úkol plus minus plní i bez
jakéhokoliv zásahu, nebo se prostě jejich využití nejeví tvůrcům stránek jako
nezbytné. Všechny tyto drobnosti však mohou
váš web posunout o stupínek výš. Uživatel třeba jejich zásluhou navštíví
váš web i podruhé. Nebo mu díky nim budete o něco sympatičtější. Anebo se na
vás aspoň nenaštve (i když k tomu bude mít důvod).
O jakých prvcích je řeč a jak je pomocí hezkých textů trošku
vyladit, se podíváme na následujících řádcích.
1. Chybová stránka 404
Na nějakou verzi této nepopulární stránky jistě narážíte častěji, než byste chtěli. Jedná se o speciální chybové hlášení, které se uživateli webu zobrazí ve chvíli, kdy se snaží přejít na neexistující stránku. Můj blog třeba najdete na adrese jakubmarek.com/blog. Když ale do adresního řádku prohlížeče omylem napíšete jakubmarek.com/blok, naskočí vám chybová stránka 404 (žádnou stránku, která se jmenuje „blok“, totiž na svém webu nemám).
Pokud používáte WordPress či jiný redakční systém, nějakou chybovou stránku 404 už nejspíš na svém webu nastavenou máte. Pokud jste ji ale ponechali v původním stavu, patrně na vaše návštěvníky mluví anglicky nebo je třeba jen děsí nesrozumitelným červeným číslem 404. Celé to ale můžete pojmout po svém. Prostě svým návštěvníkům srozumitelně vysvětlit, že stránka, kterou hledají, asi neexistuje. A rovnou je odkázat na nějakou existující stránku, která by pro ně mohla být přínosná.
Originální chybové hlášení by mělo souznít se stylem vašeho webu a onu nepříjemnou situaci co nejvíc odlehčit.
Pokud jste se na stránku 404 vykašlali, neexistující obsah se nejspíš na vašem webu ohlašuje nějak takto.
Když si ale dáte tu práci a něco vymyslíte, může to vypadat třeba takhle. (Stránka 404 z chovatelského e-shopu krmimkvalitne.cz)
2. Hláška o výpadku webu
Když váš web nefunguje, je to vždycky nemilé. Ať už je ale výpadek dán nedostupností serveru, nebo třeba právě probíhající aktualizací, je dobré, když vaši návštěvníci vědí, co se děje. Jakmile na ně totiž místo vašich stránek vyskočí nesrozumitelná technická hláška, jdou bez váhání pryč a dost možná už se nikdy nevrátí (ve chvíli, kdy výpadek skončí, už budou dávno nakupovat v e-shopu vaší konkurence).
Zkuste proto jejich pozornost
udržet i během výpadku. Řekněte jim, co se děje. Ujistěte je, že na
vyřešení problému pracujete. Omluvte se, zkuste situaci odlehčit a nabídnout nějaké
„odškodnění“ – když už váš web nefunguje, předložte svým návštěvníkům něco, co
jim aspoň vykouzlí úsměv ve tváři.
Využívá-li váš web redakční systém WordPress (a vy jste neošetřili znění hlášky o výpadku), jsou vaši návštěvníci informováni o právě probíhajících aktualizacích nějak takhle.
Vezměte si ale třeba takový Slevomat – tam je to úplně jiná káva. (Web jim sice nefungoval, ale stejně jsem se u nich zdržel nezdravě dlouho.)
U nás podobné pravidlo neplatilo nikdy a od roku 1989 už
nemá své opodstatnění ani v USA. V současnosti jsou totiž díla chráněna autorským
zákonem automaticky.
Dodnes se však se zmínkou o copyrightu (neplést s copywritingem!) setkáváme, a to i v českém prostředí – často ji najdeme v patičce osobního či firemního webu. Jde tu sice o hlášku, která nemá žádný právní účinek, přesto ji však není od věci na stránky umístit. Jejím prostřednictvím totiž můžete svým návštěvníkům demonstrovat svou osobitost, originalitu nebo třeba smysl pro humor. A kromě toho dáte světu jasně najevo, že je daný web jen a jen váš.
S hláškou o copyrightu si na svém webu hezky pohrál třeba copywriterský mág Otto Bohuš. (A povedené je tu i sdělení o použití cookies.)
4. Meta tagy
Oproti výše zmíněné hlášce o copyrightu (která je jen
jakousi machrovinkou navíc) jsou meta tagy pro váš web nesmírně důležité. O čem
je řeč?
Meta tagy (či meta
data) jsou součástí kódu vašich stránek. Přímo na webu je sice běžný
uživatel skoro či vůbec nevidí, i tak je ale není radno zanedbávat. Umí totiž
komunikovat s internetovými vyhledávači – zprostředkovat jim informace o
vašem webu. Mají tedy zásadní vliv na to, zda a v jaké podobě zobrazí
Google či Seznam vaši stránku ve výsledcích vyhledávání.
Ačkoliv meta tagů existuje celá řada, pro copywritera jsou
nejdůležitější dva z nich:
a) Meta title
TITLE je jediný meta tag, jejž můžete spatřit přímo na webu
– jde o titulek stránky, který najdete v hlavičce internetového prohlížeče.
Kromě toho se však zobrazuje i ve výsledcích vyhledávání a taky funguje jako
nadpis stránky při jejím sdílení na sociálních sítích. Vaši stránku by měl proto
trefně pojmenovat. A bude-li obsahovat nějakou frázi, pod kterou ji mohou
uživatelé hledat, bude to jen dobře.
b) Meta description
Meta tag DESCRIPTION se na webu samém nezobrazuje, ve
výsledcích vyhledávání však hraje zásadní roli. Měl by tak stručně a jasně představit, co se na vaší stránce nachází, a naznačit,
proč by to člověka mělo zajímat. Na zadaný dotaz totiž může uživatel dostat
od Googlu tisíce a tisíce výsledků a právě meta popisek jej může přesvědčit,
aby si z plejády stránek vybral zrovna tu vaši.
Při psaní meta titulků i meta popisků je třeba dodržovat specifická pravidla. Mj. by měly mít tyto textíky správnou délku, jinak je totiž internetové vyhledávače nemusí zobrazit celé. Více informací o tvorbě meta tagů (jakožto o pokročilé SEO disciplíně) si můžete přečíst třeba v knize Davida Procházky SEO – cesta k propagaci vlastního webu.
Meta data (TITLE a DESCRIPTION) v praxi – ve zdrojovém kódu webu seznam.cz a poté ve výsledcích vyhledávání Googlu.
Hasiči ze Zábrodí na rozdíl od Seznamu meta tagy nevyplnili. Ve výsledcích vyhledávání to proto vypadá takhle – vidíme jen původní text z WordPressu.
5. Povinné údaje podnikatele
Se všemi dosud zmíněnými prvky webu si buď můžete, nebo
nemusíte dělat starosti. Vašemu webu můžou zvýšit návštěvnost, vás zase
uživatelům představit v lepším světle. Jejich (ne)využití je ale jen na
vás.
Jsou však údaje, které na svých stránkách uvést vyloženě
musíte (tedy alespoň pokud podnikáte). Ukládá vám to totiž § 435 občanského zákoníku – podle něj je třeba na webu uvádět jméno, sídlo podnikání, údaje o zápisu do
živnostenského rejstříku a IČ.
Zmíněné informace klidně můžete uvést ve strohé podobě –
povinnosti tak bude pochopitelně učiněno zadost. Zákon ale neříká nic o tom, jakou formu by tyto údaje měly mít. Proto můžete být i v tomto případě originální a trošku to celé okořenit.
I údaje, které na svém webu uvádíte jen z povinnosti, mohou mít originální podobu. Třeba jako v tomto případě – na webu copywritera Romana Věžníka.
6. Textové popisky k obrázkům
Pokud máte na svém webu nějaké obrázky (a bylo by zvláštní,
kdyby tomu tak nebylo), neměli byste zapomínat ani na jejich textové popisky.
Při tvorbě online obsahu můžete pracovat se dvěma základními typy:
a) Alternativní texty
Alternativní text (či atribut ALT) je textový popisek, který
říká, co je na daném obrázku zobrazeno. Pokud u obrázku ALT vyplníte, pomůžete tím nevidomým uživatelům webu a
v neposlední řadě také internetovým vyhledávačům. I ty se totiž pomocí
tohoto krátkého textu dozví, co na daném obrázku je, a na základě toho můžou vaši
stránku zvýhodnit ve výsledcích vyhledávání. Jejich algoritmy totiž při
hodnocení relevance vašeho webu vezmou v potaz nejen text, ale právě i
obrazovou část.
Kromě toho se ALT zobrazí ve chvíli, kdy se samotný obrázek
uživateli z nějakého důvodu nenačte (může jít o technickou chybu, ale
třeba i používání prohlížeče s vypnutým zobrazováním multimédií).
Když si v prohlížeči vypnete zobrazování obrázků, uvidíte místo nich jen alternativní texty (pokud jsou na dané stránce správně vyplněny). Tady se třeba díky nim nemusíme dívat na Miloše Zemana, a přesto víme, že je článek doplněn jeho fotkou.
A ještě jeden tip: alternativní texty můžete vyplňovat i u obrázků na sociální síti Instagram. I tam vám může tato drobnost zvýšit dosah.
b) Titulky obrázků
Druhou možnost, kterak přidat k obrázku text, představuje atribut TITLE. Jedná se o ten drobný text v „bublině“, která se vám zobrazí, když na daný obrázek najedete kurzorem myši. Tento text (na rozdíl od atributu ALT) vám sice nepomůže vyšplhat výš v žebříčku vyhledávaných stránek, vaši návštěvníci ho ale třeba ocení. Jeho prostřednictvím jim totiž můžete dovysvětlit, kdo je autorem dané fotky nebo třeba jak funguje přístroj, který je na obrázku znázorněn.
Titulek obrázku může obsahovat jakýkoliv text. Textový freestyle, který vidíme u tohoto produktového popisku e-shopu mall.cz, ale rozhodně nutný není.
Pokud vás výše uvedený výčet inspiroval k vyšperkování určité části webu, mám z toho upřímnou radost a budu rád, když mi o tom dáte vědět (do komentářů pod článek nebo třeba na FB).
O každém ze zmíněných prvků by se dalo hovořit mnohem podrobněji. Některým složkám proto na svém blogu věnuji samostatný článek. Ale to až někdy příště.
Zcela netradičně nevěnuji následující řádky copywritingu, korekturám ani češtině. Rád bych vám tu totiž tentokrát představil jeden z užitečných nástrojů, které mohou člověku (zejména matematickému nemehlu, jako jsem já) o fous usnadnit podnikání. Jedná se o český nástroj zvaný Tooltee, který se specializuje na tvorbu kalkulací. Řeč tedy tentokrát nebude o slovech, ale o číslech.
Díky Tooltee už si při tvorbě kalkulací vystačíte bez kalkulačky.
Když mě pánové z pražské IT společnosti Residit požádali o pomoc s tvorbou textů, netušil jsem, že se jeden z jejich nástrojů záhy stane mým nepostradatelným pomocníkem. Po Fakturoidu druhým, který mi v podnikání usnadňuje bloudění labyrintem čísel. Tak třeba bude k užitku i vám.
Kalkulace: užitečná věc, kterou lze dělat složitě, nebo jednoduše
Pokud podnikáte, s tvorbou kalkulací se nejspíš alespoň občas potýkáte. Zákazník chce mít totiž často ještě před zahájením spolupráce představu o tom, co všechno vaše práce obnáší a hlavně kolik za ni asi zaplatí. Proto chce od vás předběžnou kalkulaci.
Ve chvíli, kdy je zakázka u konce, je zase dobré připravit konečné vyúčtování, na němž klient jasně uvidí, co všechno se skrývá pod finální částkou na vaší faktuře.
A i když po vás klient nic takového nechce, rozhodně není od věci mít perfektní přehled o tom, kolik už jste toho v rámci dané zakázky udělali, kolik vám to zabralo času a co vám z toho kápne.
Většina lidí tvoří kalkulace složitě v Excelu či ve Wordu. Ti pečlivější pak nejspíš mají v počítači uloženou wordovskou či excelovskou šablonu, kterou jen vždycky přizpůsobí konkrétní zakázce. Ještě je tu ale jedna možnost – začít používat Tooltee a tvořit v něm kalkulace rychle a nesmírně jednoduše (ano, chválím to celkem okatě, ale vážně mi to přijde super ☺).
Jak Tooltee funguje a jaké jsou jeho výhody
Vezmu to stručně – tady je 5 vybraných pozitiv, která mi na tomto online nástroji přijdou nejlepší:
Kalkulaci tady vytvoříte jednoduše a rychle. Jen prostě do připravených kolonek naklikáte jednotlivé položky.
Hotovou kalkulaci můžete jednoduše sdílet se svým klientem. Tooltee vám totiž vygeneruje odkaz na její finální podobu. Zároveň lze ale také kalkulaci převést do Wordu, Excelu nebo PDF.
Svůj Tooltee účet můžete propojit s několika dalšími nástroji, které při podnikání používáte. Kromě už zmíněného Fakturoidu jsou to např. služby Toggl či Trello. Pak si třeba při práci měříte čas, z něj se vám sama vytvoří kalkulace a z té pak rovnou i faktura pro klienta.
Nástroj se dá využít v celé řadě oborů (od zedničiny přes copywriting až po spedici a logistiku). Můžete tu totiž pracovat s různými měrnými jednotkami i měnami, můžete nastavovat slevy či příplatky nebo si zvolit, jestli vás zajímá, či nezajímá DPH.
Pokud se chystáte na nějakou větší zakázku, můžete na její kalkulaci pracovat ve více lidech, popř. celý projekt rozdělit na několik dílčích kalkulací.
Dost ale bylo popisu. Pojďme si ukázat, jak to celé funguje v praxi.
Slovo tee označuje v angličtině tu malou tyčku, na kterou si golfisté staví při odpalu míček. Tooltee vám obdobně (prostřednictvím propracované kalkulace) pomůže odpálit jakýkoliv projekt.
Modelová kalkulace – výlet na školení copywritingu
Abych se v tomto článku od svého oboru neodchýlil úplně, představte si třeba následující situaci (příběh je zcela smyšlený, v žádném případě se jej nepokoušejte napodobit):
Pracujete jako administrátor menšího e-shopu, který sídlí v Pelhřimově, a váš šéf po vás zničehonic chce, abyste se začali věnovat i tvorbě reklamních textů. Jenže vy vůbec nevíte, jak se něco takového dělá. Šéf vám tak poradí, abyste si našli nějaké školení copywritingu, dali mu vědět, kolik to bude stát, a on vám to celé zaplatí (bude-li tedy pro něj cena přijatelná).
Jdete tedy na internet a po rychlé konzultaci s vyhledávačem objevíte, dejme tomu, školení Pavla Šenkapouna. To vás zaujme natolik, že už nic jiného nehledáte – říkáte si, že na tomhle kurzu se copywritingu určitě naučíte. Teď ale ještě spočítat, kolik to celé bude stát.
Takže se jde na věc. Zapínáte Tooltee a už to frčí – položky vaší kalkulace jsou jasné: zápisné do kurzu pro začátečníky, cesta tam a zpátky a samozřejmě i nějaké to občerstvení (přece vás šéf nenechá umřít hlady, to dá rozum).
Ale počkat. Workshop pro pokročilé je jen o týden později. To byste už v té Praze mohli počkat a zúčastnit se i pokračujícího kurzu (šéf jistě ocení, že budete ještě o chlup chytřejší).
Takže přidáte ještě ubytování na 7 dní a je to! Kalkulace je na světě:
Takhle to v Tooltee vypadá, když do své kalkulace vložíte všechny potřebné položky.
Krásná práce. Teď už jen kalkulaci poslat šéfovi a doufat, že bude se všemi jejími položkami souhlasit. I s tím si díky Tooltee poradíte během pár vteřin:
Hotovou kalkulaci můžete i s přidaným doplňujícím textem rovnou sdílet. Stačí kompetentní osobě (v našem případě šéfovi, jinak většinou potenciálnímu klientovi) poslat automaticky vygenerovaný odkaz. Anebo kalkulaci přímo z Tooltee vytisknout nebo třeba převést do Excelu.
Uplyne krátká chvilička a už máte v e-mailové schránce reakci od šéfa. Většinu zprávy zabírají nelichotivé výrazy, které raději rychle házíte za hlavu. Důležité ale je, že s jádrem věci šéf souhlasí. Jen se mu ve vaší kalkulaci z nějakého důvodu nezdá pár položek. A prý to taky nehodlá financovat celé – polovinu si zaplatíte ze svého.
Problematické body tak musí pryč. V kalkulaci je tedy zase (se slzami v očích) na pár kliknutí odstraníte a Tooltee vše automaticky přepočítá. Teď ještě (s dalším přívalem slz) nastavit šéfovi 50% slevu a za pár vteřin už z vašeho Outlooku odchází omluvný e-mail s odkazem na osekanou verzi kalkulace:
Položky, na které nakonec nedojde, můžete v Tooltee jednoduše odstranit. Celá kalkulace se pak automaticky přepočítá. Stejně tak si nástroj poradí i s výpočtem nastavené slevy.
Tentokrát už vše klaplo, takže se můžete začít těšit na vysněné školení. Zaměstnavatel vám proplatí polovinu cesty i zápisného do začátečnického kurzu. Sice to nebudete mít úplně zadarmo a taky nebude občerstvení, týdenní dovolená v Praze ani workshop pro pokročilé, ale darovanému školení copywritingu na nadstandardní benefity nekoukej…
I když nejspíš k popsané situaci nikdy v historii lidstva nedojde, snad jste z ní pochopili, jak zhruba Tooltee funguje. A že jde o intuitivní nástroj, který může člověku ušetřit trochu drahocenného času.
Pokud občas nějakou tu kalkulaci tvoříte, s ničím nekalkulujte a Tooltee určitě vyzkoušejte. Jeho plná verze je sice zpoplatněná, ale v základní podobě můžete tento nástroj používat zdarma.
Tolik o číslech. Příště se vrátíme zase ke slovům.
